ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1962.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1962/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě s loženém z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce R. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) J. H., a 2) D. H., zastoupeným advokátem, o ochranu vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 1184/92, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2003, č. j. 11 Co 32/2003-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. O. T.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) uložil rozsudkem ze dne 21. 3. 1994, sp. zn. 7 C 1184/92-67, žalovaným povinnost „společně a nerozdílně odstranit štítovou zeď svého domu č. p. 27 v obci K. v místě zatěžující podlahu a pozednicový trám domu č. p. 25 v K. do 31. 5. 1994“, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 11 Co 32/2003-269, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že vypustil z výroku rozhodnutí slova „společně a nerozdílně“ a jako lhůtu k plnění stanovil devět měsíců od právní moci rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o odstranění části stavby. Odvolací soud vyšel z právního názoru, vysloveného dovolacím soudem v rozsudku ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2339/2000.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají, že provedl odvolací jednání bez jejich účasti, ač se z jednání ze zdravotních důvodů řádně omluvili. Nebyla jim tak dána možnost se u soudu bránit. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a předkládají jako nový důkaz stanovisko znalkyně ing. I. M. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání zpochybňuje jeho přípustnost a vyslovuje nesouhlas s právními argumenty v něm uvedenými. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.
Odvolací soud v dané věci rozhodoval o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vydaném v roce 1994, a proto postupoval, jak výslovně uvedl, podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 15 zákona č. 30/2000 Sb., tedy podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou tímto zákonem – dále jen „OSŘ“). Proto i dovolací soud postupoval podle OSŘ ve znění před uvedenou novelou (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci však zákon dovolání nepřipouští. Ačkoli odvolací soud ve výroku uvedl, že se rozsudek okresního soudu \"mění\", nevyplývá z ustanovení 238 odst. 1 písm. a) OSŘ přípustnost dovolání; pro určení, že rozsudek je ve smyslu tohoto ustanovení měnícím, totiž není rozhodující to, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně či nikoli. Odlišnost v tomto smyslu však zjevně nezakládá pouhá okolnost, že byla z výroku vypuštěna slova „společně a nerozdílně“ a byla stanovena jiná lhůta k plnění, zejména když tyto „změny“ dovolatelé výslovně nenapadají. Podle obsahu je tedy rozsudek odvolacího soudu rozsudkem nikoli měnícím, ale potvrzujícím (srov. R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 2 OSŘ, podle kterého nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé však vyslovení přípustnosti dovolání nenavrhli, a tak nelze o přípustnosti podle tohoto ustanovení uvažovat.
Dovolatelé tvrdí, že jim byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, když přes omluvu prvního žalovaného spojenou s návrhem na odročení jednání odvolací jednání provedl. Z jednání se však omluvil jen první žalovaný, který byl zastoupen řádně předvolaným advokátem, který se neomluvil a jehož účasti u jednání nic nebránilo. Omluví-li se účastník zastoupený advokátem z účasti u jednání a požádá o jeho odročení, nic nebrání soudu v tom, aby toto jednání konal, nevztahují-li se důvody pro odročení i na právního zástupce. Otázku, zda v tomto případě měl soud účastníka uvědomit o tom, že jeho žádost o odročení nepokládá za důvodnou, řešil dovolací soud např. v usnesení ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 2078/97, publikovaném v Soudních rozhledech č. 12/2000, kde uvedl, že nelze dovodit, že by zákon požadoval, aby soud v případě, že žádosti o odročení jednání nevyhoví, účastníka o nevyhovění vyrozuměl; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda návrhu na odročení bylo vyhověno. Je tedy zřejmé, že odvolací soud tím, že nevyhověl žádosti prvního žalovaného o odročení jednání, mu svým postupem neodňal možnost jednat před soudem a není tak dána ani přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) OSŘ.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 OSŘ, neboť neúspěšní žalovaní nemají právo na náhradu těchto nákladů a jsou povinni je žalovanému uhradit. Náklady jsou dány odměnou advokátce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 1.125,- Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, to je celkem 1.200,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Jestliže žalovaní nesplní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. října 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu