ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2353.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 2353/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobců: A) E. V., a B) M. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému P. K., zastoupenému advokátem, o povinnost zdržet se rušení výkonu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 79/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2002, č. j. 42 Co 207/2002-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. prosince 2000, č. j. 7 C 79/2000-32, uložil žalovanému povinnost „zdržet se stavební úpravy spočívající v osazení okna o rozměrech 1500 x 1200 mm ve druhém nadzemním podlaží jižního štítu a v osazení okna 1200 x 1350 mm v půdních prostorách jižního štítu objektu bydlení č. p. 631 na parcele č. st. 683 zastavěná plocha, zapsaného na LV č. 223 pro katastrální území a obec T. n. B. u Katastrálního úřadu v P.“ a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. dubna 2002, č. j. 42 Co 207/2002-62, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. května 2002.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, které bylo doručeno osobně do podatelny soudu prvního stupně dne 9. 7. 2002.
Dovolání je opožděné.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. leden 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Takto také odvolací soud - s ohledem na den vydání rozsudku soudu prvního stupně správně - postupoval. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. uvedeného zákona se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. Proto se i dovolací soud musí v řízení o dovolání žalobců řídit procesními předpisy účinnými do 31. 12. 2000, tedy občanským soudním řádem ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Jestliže tedy rozsudek odvolacího soudu, který žalobci napadli dovoláním, nabyl právní moci 10. 5. 2002, je dovolání podané 9. 7. 2002 opožděné. Proto je dovolací soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ odmítl.
Žalovaný, který byl v dovolacím řízení úspěšný, sice podal prostřednictvím advokáta vyjádření k dovolání žalobců, ovšem zabýval se v něm věcnou stránkou sporu, a tak jeho obsah nemohl mít na rozhodnutí dovolacího soudu vliv. Proto takto vzniklé náklady nelze považovat za potřebné k účelnému bránění práva. Z tohoto důvodu bylo podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. února 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu