ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.290.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 290/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalované K., a. s., o návrhu na vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 338/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. října 2001, čj. 22 Co 774/2001- 146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. října 2001, čj. 22 Co 774/2001-146, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. ledna 2001, čj. 6 C 338/96-114, ve výroku I., kterým byl zamítnut „návrh žalobce, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit pozemek parcelní číslo 1151/5 o výměře 767 m2 v k. ú. P. a tento uvést do původního stavu“, ve výroku II., kterým byl zamítnut „návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost provést zaměření pozemku parcelní číslo 1151/5 o výměře 767 m2 v k. ú. P.“ a ve výrocích III. a IV., kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Těmto rozhodnutím předcházel rozsudek soudu prvního stupně z 21. 5. 1999, č. j. 6 C 338/96-58, který odvolací soud usnesením z 30. 9. 1999, č. j. 7 Co 2412/99-85, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání a pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje na §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“). Uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, když soud navíc náležitě nezjistil skutkový stav. Namítá, že ač odvolací soud zastává názor, že parcela č. 1151/5 o výměře 767 m2 reálně neexistovala ani neexistuje, vydal Okresní úřad - okresní pozemkový úřad - v P. rozhodnutí č. j. PÚ – 205/565/92 o obnově vlastnických práv jeho matky M. R. kromě jiného k tomuto pozemku, toto rozhodnutí je od 2. 8. 1996 v právní moci a je vykonatelné. Toto rozhodnutí dokládá reálnou existenci sporného pozemku a navíc zakládá překážku věci rozhodnuté. Irelevantními jsou tudíž jakékoliv spekulace jak ohledně zmíněného rozhodnutí, tak ohledně existence předmětné parcely. Tato existence, a tedy i vlastnické právo žalobce, je garantována v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Plyne i z údaje v katastru nemovitostí, kde je pozemek zapsán na listu vlastnictví č. 2589 u Katastrálního úřadu v P. Má proto právo dožadovat se toho, aby žalovaná pozemek vyklidila. Navíc připomíná závěr znaleckého posudku Ing. Z. K. ze 4. 1. 1999, z něhož plyne, že dovolatel je vlastníkem dílu 1 pozemku č.kat. 1152/2 (v KN část pozemku p. č. 1151/5) o výměře 767 m2 – zahrada, ležícího v katastrálním území P., nacházejícího se uvnitř oploceného areálu žalované společnosti. Uzavírá, že odvolacím soudem byl krácen na svých právech, neboť mu byla odepřena možnost před ním jednat, neboť odvolací soud odmítl všechny jeho návrhy na doplnění dokazování, které v podrobnostech dále specifikuje. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v 237 odst. 1 písm. b), c) OSŘ.
Podle §237 odst. l písm. b) OSŘ, o který dovolatel přípustnost dovolání opírá, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Pokud jde o možnost přípustnosti podle posledně citovaného ustanovení, pak právním názorem soudu v tomto ustanovení uvedeným se rozumí názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popř. jak má být právní názor vyložen. Právním názorem soudu nejsou pokyny k doplnění důkazního řízení, popř. odstranění nedostatků týkajících se dokazování, jestliže je rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno pro neúplnost skutkových zjištění. Z toho vyplývá, že mezi pozdějším rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem soudu, který předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor měl za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu viz rozhodnutí publikované pod č. C 160 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vdávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 2). Předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ není v dané věci naplněn, neboť zrušující usnesení odvolacího soudu neobsahuje žádný závazný právní názor odvolacího soudu, ale jen pokyn soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda předmětná parcela existuje, zda ji lze identifikovat a v kladném případě aby zvážil možnost jejího vydržení.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého 1) dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání protože nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, nemusí být odůvodněno (§243c odst. 2 OSŘ), a proto se touto otázkou dovolací soud nadále nezabývá.
Z uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto [§243b odst. 5 OSŘ ve spojení s §218 písm. c) OSŘ]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu