ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.298.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 298/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyň: A) J. B., B) L. T., C) Z. M. a D) J. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) K. Š., zastoupenému advokátkou, 2) I. H. a 3) Z. H., 4) Ing. P. H. a 5) O. H., 6) Ing. Z. P. a 7) O. P., oběma zastoupeným advokátem, 8) A. C., a 9) H. C., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 8 C 905/92, o dovolání žalobkyň a žalované 9) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2002, č. j. 38 Co 721/99-163, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá.
II. Dovolání žalované 9) se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. prosince 1998, č. j. 8 C 905/92-81, určil, že pozemky parcelních čísel 1439, 1713, 1841, 1853 a 1938 v kat. území M., zapsané ve vložce č. 3513 pozemkové knihy, byly k 23. 12. 1978 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. a k 24. 1. 1973 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných 1), 4), 5), 6), 7) a 9) rozsudkem ze dne 21. března 2002, č. j. 38 Co 721/99-163, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ohledně pozemků parcelních čísel 1439, 1841 a 1853 v kat. území M. změnil tak, že zamítl žalobu, aby soud určil, že tyto pozemky byly k 23. 12. 1978 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. a k 24. 1. 1973 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. Odvolání žalované 9) pro opožděnost odmítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně a žalovaná 9) dovolání.
Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu dovoláním vyjma výroků, jimiž bylo odmítnuto odvolání žalované 9) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovanou 9) a žalobkyněmi, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhly, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 9) napadla rozsudek odvolacího soudu, pokud jím bylo odmítnuto její odvolání, z důvodů, že jí v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítala, že pošta jí rozsudek soudu prvního stupně nedoručovala způsobem předpokládaným v §47 odst. 2 OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Z obsahu spisu nevyplývá, že by jí pošta 5. 3. 1999 doručovala písemnost do vlastních rukou a že téhož dne ji vyrozuměla o tom, že jí písemnost přijde doručit znovu 6. 3. 1999. Všechny předpoklady doručení rozsudku podle uvedeného paragrafu nebyly naplněny. Podle jejího názoru odvolací soud měl při počítání běhu lhůty k odvolání vycházet z data, kdy rozsudek převzala, nikoliv z fikce doručení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v jí napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 2) až 7) se ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli zamítnutí dovolání žalobkyň.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnými osobami, nejprve zkoumal, zda byla podána včas.
Podle §240 odst. 1 OSŘ účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. června 2002. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 10. červenec 2002. Dovolání žalobkyň, podané osobně u soudu 5. srpna 2002, je tedy zjevně opožděné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ jako opožděně podané odmítl.
Dovolání žalované 9) bylo podáno včas a protože bylo shledáno také přípustným, Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v tímto dovoláním napadené části podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Vadou podle §237 odst. 1 písm. f) OSŘ, spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem, dané řízení postiženo není, protože hodnotící úsudek, že odvolání žalované 9) je opožděné, nepředstavuje nesprávný „postup soudu v průběhu řízení“. Nejvyšší soud v usnesení z 8. 3. 2001, sp. zn. 33 Odo 64/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 339, svazek 4, zaujal právní názor, že „o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) OSŘ jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. Postupem soudu v průběhu řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Spatřuje-li dovolatel vadu řízení v soudním rozhodnutí, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení §237 odst. 1 písm. f) OSŘ, vztahující se k nesprávnému postupu soudu“.
Další vady uvedené v §237 odst. 1 OSŘ žalovaná 9) nenamítala a ani z obsahu spisu se nepodává, že by k některé z uvedených vad došlo.
Odvolací soud při rozhodování o dovolání žalované 9) vycházel z údajů na doručence zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně doručované žalované 9), z nichž zjistil že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované 9) doručen podle §47 odst. 2 OSŘ 10. 3. 1999, když po předchozí výzvě z 5. 3. 1999 byl 6. 3. 1999 uložen. Dovodil, že lhůta k podání odvolání žalované 9) začala běžet 11. 3. 1999 a uplynula 25. 3. 1999, zatímco žalovaná 9) odvolání podala osobně 1. 4. 1999, tedy opožděně.
Podle §47 odst. 2 OSŘ nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje zásadně doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílateli (odesílajícímu soudu). Příslušnou poštou vystavená doručenka zachycující postup při doručení, to znamená doručenka obsahující všechny náležitosti, které vyžaduje příloha č. 5 v bodech 18 až 20 tehdy platné vyhlášky č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., poštovní řád, tj. vyplněný údaj o výzvě doručovatele na určitý den s otiskem denního razítka a podpisem doručovatele, vyplněný údaj o dni uložení zásilky a otiskem denního razítka dne odeslání doručenky odesílajícímu s podpisem pověřeného pracovníka, má povahu veřejné listiny, tedy potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní uvedeno (§134 OSŘ).
Předmětná doručenka všechny uvedené náležitosti obsahuje a zjištění odvolacího soudu z hlediska §47 odst. 2 OSŘ má zcela oporu v obsahu této doručenky. Žalovaná 9) nesprávnost údajů na doručence v písemném odvolání ani jinak v průběhu odvolacího řízení nenamítala, ani netvrdila, že by se v místě doručování nezdržovala, přestože 18. 3. 1999 při vyzvednutí zásilky (rozsudku soudu prvního stupně) doručenku podepsala a s obsahem údajů na doručence tak musela být seznámena. S ohledem na ustanovení §47 odst. 2 OSŘ musela nabýt vědomost o tom, že třetí den ode dne uložení zásilky, nikoli den faktického převzetí zásilky, je dnem doručení. Tvrzení žalované 9), že ji pošta nevyrozuměla o tom, že jí přijde písemnost doručit znovu 6. 3. 1999 a že jí pošta rozsudek dvakrát nedoručovala, uplatněné teprve v dovolání, samo o sobě nemůže zpochybnit správnost údajů pošty na předmětné doručence a závěru odvolacího soudu o řádném doručení rozsudku soudu prvního stupně žalované 9) podle §47 odst. 2 OSŘ.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud, pokud dospěl k závěru, že odvolání žalované 9) bylo podáno opožděně, a jako takové je podle §218 odst. 1 OSŘ odmítl, věc posoudil po právní stránce správně a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně a žalovaná 9) nebyly v tomto řízení úspěšné a žalovaným náklady nevznikly nebo nebyly účelně vynaložené, pokud se ve vyjádření nezabývaly především otázkou včasnosti dovolání žalobkyň (§243b odst. 4, §221 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu