ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.383.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 383/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyň nezletilých: A) V. T., a B) K. T., zastoupených M. T., proti žalovaným manželům S., o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 Nc 57/2002, o dovolání žalobkyň A) a B) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 2002, č. j. 38 Co 256/2002-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 18. listopadu 2002, č. j. 38 Co 256/2002-16, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. září 2002, č. j. 2 Nc 57/2002-9, kterým tento soud odmítl návrh žalobkyň na vydání předběžného opatření, jímž by zavázal žalované povinností vydat jim klíče od vraku osobního auta, baterii a jiné věci, které zadržovali, neboť tyto věci žalobkyně získaly dědictvím, a kterým rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobkyně dovolání (označené jako „odvolání“), v němž vyslovují výhrady proti rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího a navrhují, aby dovolací soud „zajistil přehodnocení“ uvedených rozhodnutí.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda jde o dovolání přípustné, neboť podle §236 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje §237 až §239 OSŘ. Žádné z těchto zákonných ustanovení však nepřipouští podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření (viz též usnesení publikované pod č. C 867 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 12).
Nejvyšší soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §234b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ, neboť neúspěšné žalobkyně nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalovaným v souvislosti s dovoláním náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení : Jana Štěpánková