ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.62.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 62/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) H. B., B) M. K., C) L. K., a D) J. Š., všech zastoupených žalobců advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupeného advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 788/97, o dovolání Miloslavy Kozlové a žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2000, č. j. 25 Co 352/2000-221, takto:
I. Řízení o dovolání Miloslavy Kozlové se zastavuje.
II. Dovolání žalobců se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
O žalobě původní žalobkyně Miloslavy Kozlové rozhodl Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 16. 2. 2000, č. j. 6 C 788/97-178, tak, že „zastavil řízení o návrhu, že vlastníkem pozemku parc. č. 1479/2, nyní zapsaného u Katastrálního úřadu v B. na LV č. 75 pro k. ú. A obec T., byl ke dni 19. června 1968 A. N., nar. 18. 3. 1905“, zamítl žalobu na určení, že „vlastníkem pozemků nyní označených v katastru nemovitostí jako pozemky parc. č. 1442/4 a 1494/5, a pozemků 1493/4 a 1495/2 vedených ve zjednodušené evidenci, vše zapsáno na LV č. 75 pro k. ú. a obec T., byl ke dni 19. června 1968 A. N., nar. 18. 3. 1905, “, a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze 13. 12. 2000, č. j. 25 Co 352/2000-221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, proti svému rozsudku připustil dovolání a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení před soudy obou stupňů vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně H. B., která byla rovněž zastoupena JUDr. M. M.
Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dne 23. dubna 2001 dovolání, které sepsal a podepsal (s odkazem na plnou moc obsaženou ve spise) „za žalobkyni M. K.“ advokát JUDr. M. M. (H. B. je v rubrice tohoto dovolání jen označena jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně). Přípustnost dovolání dovolatelka dovozovala z §239 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“) a uplatnila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z doručenky zásilky, obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku z dovolání, a sdělení notářky JUDr. A. T. jako soudní komisařky ze 4. 5. 2001, projednávající dědictví po M. K., vedené pod sp. zn. D 226/2001, soud prvního stupně zjistil, že M. K. dne 14. 2. 2001 zemřela a že jejími dědici jsou žalobci. Těm doručil rozsudek odvolacího soudu, a to žalobkyním A), B) a D) 5. 6. 2001 a žalobci C) 13. 6. 2001. Současně jim doručil přípis, kterým sdělil, že jim rozsudek doručuje jako dědicům a právním nástupcům M. K. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 13. 6. 2001.
Usnesením z 11. 6. 2001 soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení „doplnili dovolání z 23. 4. 1991, č.j. 6 C 788/99-233 … upřesní, kdo dovolání podal – v rubrice se uvádí žalobkyně M. K. (ale ta ke dni 23. 4. 2001 nežila) a vedlejší účastnice na straně žalobkyně H. B., zatímco dovolání je podepsáno pouze žalobkyní.“ Toto usnesení bylo žalobcům doručeno 29. 6. 2001. Ti pak doručili soudu prvního stupně osobně 3. 9. 1991 podání, označené jako „dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 13. prosince 2000, sp. zn. 25 Co 352/2000“. V něm uvedli, že k výzvě soudu prvního stupně z 11. 6. 2001 sdělují, že „jejich maminka M. K. ke dni podání dovolání již nežila, v té době ani dosud nebylo skončeno řízení o dědictví, na základě kterého by mohli osvědčit postavení dědiců po ní a tedy procesních právních nástupců“ a že „tedy upřesňují, že dovolání podané advokátem JUDr. M. M. dne 23. dubna 2001 bylo podáno ve skutečnosti jejich jménem a v jejich zastoupení jako dědiců zemř. M. K.“. Dále uvedli, že „se s podaným dovolání plně ztotožňují, což vyjadřují vlastním podpisem na dovolání, které jen upřesňuje dovolatele a které je jen ohledně osob, které podávají dovolání, formulačně upřesněno.“ Zároveň žalobci předložili plné moci, které udělili JUDr. M. M. (datované dnem 21. dubna 2001).
Nejvyšší soud v rozsudku z 24. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 868/2001, publikovaném pod C 645 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C.H. Beck, uvedl, že “k podmínkám řízení na straně účastníků patří kromě způsobilosti být účastníkem řízení (§19 OSŘ) a procesní způsobilosti (§20 OSŘ) také způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování (§22 až §29 OSŘ). Podle §28 odst. 1 OSŘ zástupci, jehož si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony. Plnou moc udělenou pro celé řízení a plnou moc advokátovi nelze omezit (§28 odst. 2 věta prvá OSŘ, §25 odst. 1 věta druhá OSŘ). Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného (§33b odst. 2 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ObčZ“). Zemře-li zmocnitel, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co nařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci. (§33b odst. 6 ObčZ).Podání někoho, kdo vystupuje jako zástupce účastníka, aniž by bylo způsobem uvedeným v ustanovení §28 odst. l OSŘ prokázáno jeho oprávnění k zastupování, nelze považovat za podání neoprávněné osoby, není tu totiž významné, kdo podání učinil, Podstatné je, zda sám hodlá vstoupit do procesně právního vztahu, nebo zda prosení úkon činí za jiného (za účastníka řízení) jako jeho zástupce. Učinila-li takováto osoba procesní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje procesní práva v řízení, ale jedná za zastoupeného. Uvedený závěr dovodil Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 17. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 639/98. Nedostatek plné moci prokazující zastoupení je – obecně – nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit nezdaří- li se to přes vhodná opatření, která soud za tím účelem učinil, soud řízení zastaví (§104 odst. 2 a §243c OSŘ). Jestliže však někdo vystupuje v řízení jako zástupce zemřelé osoby, logicky toto zastoupení do budoucna doložit nemůže a nedostatek podmínky řízení je nutno považovat za neodstranitelný (§104 odst. l OSŘ). Ani v takovém případě však uvedená osoba není někým, kdo uplatňuje (podáním dovolání) svá procesní práva. Jde tu o osobu, která jedná jménem jiné osoby (v daných souvislostech je nerozhodné, že osoba, za kterou jedná, není způsobilá být účastníkem řízení). Nepřichází tak v úvahu odmítnutí dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. l písm. b) OSŘ, ale jen zastavení dovolacího řízení podle §243c a §104 odst. l věta první OSŘ (srovnej rozhodnutí uveřejněné pod č. 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ S těmito závěry se dovolací soud ztotožňuje i v této věci.
V projednávané věci zastoupení žalobkyně M. K. advokátem JUDr. M. M., prokazované procesní plnou mocí ze dne 30. července 1997 (viz č. l. 4), zaniklo - v intencích §33b odst. 2 věty první ObčZ - smrtí zmocnitelky dne 14. února 2001, tedy před podáním dovolání dne 23. dubna 2001. Dovolání je přitom jak po stránce formální, tak i zejména po stránce obsahové, formulováno způsobem dovolujícím jedinou interpretaci: jde o dovolání žalobkyně M. K., za kterou vystupuje jako její zástupce (s odkazem na procesní plnou moc ve spise) advokát JUDr. M. M. Z obsahu plné moci z 30. 7. 1997 však nevyplývá nic, co by opravňovalo zmocněnce zastupovat zmocnitele i po jeho smrti. Dovolání přitom nemůže být považováno za neodkladný úkon ve smyslu §33b odst. 6 ObčZ, jinou (novou) plnou moc právě s ohledem na úmrtí M. K. doložit nelze. Řízení o dovolání M. K. bylo proto podle §243c a §104 odst. 2 OSŘ zastaveno.
Původní žalobkyně M. K. ztratila svojí smrtí 14. 2. 2001 způsobilost být účastnicí řízení, a to v té fázi, kdy byl již vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, avšak nebyl jí doručen. Do řízení tedy vstoupili ve smyslu §107 odst. l OSŘ vzhledem k povaze věci (žalobkyně se domáhala určení, že její otec byl ke dni smrti vlastníkem nemovitostí, aby mohly být tyto nemovitosti projednány v dědictví) jako procesní nástupci její dědici (rozumí se ti, kteří dědictví neodmítli). Ze spisu o projednání dědictví po M. K., vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. D 226/2001, vyplývá, že jejími dědici jsou pozůstalý manžel L. K. a děti H. B., M. K. a J. Š., kteří dne 22. 5. 2001 v tomto řízení prohlásili, že dědictví neodmítají.
Ke vstupu těchto dědiců jako procesních nástupců do řízení došlo tím, že jim byl doručen rozsudek odvolacího soudu – v důsledku universální sukcese vstoupili do řízení namísto zemřelé žalobkyně – stali se tak jako žalobci účastníky řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl ve smyslu §159 odst. l OSŘ právní moci 13. 6. 2001.
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 6. 2001, byl posledním dnem lhůty k podání dovolání 13. červenec 2001. V této lhůtě však žalobci dovolání nepodali. Bylo již uvedeno, že dovolání z 23. dubna 2001 bylo jak formulačně tak obsahově dovoláním sepsaným JUDr. M. M. za M. K. Podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) lze však za dovolání žalobců považovat podání doručené soudu prvního stupně dne 3. 9. 2001. To však bylo podáno po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty.
Dovolání žalobců bylo proto jako opožděně podané podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §243b odst. 4, §224 odst. 1, §150 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ, když žalobci nebyli v tomto řízení úspěšní a žalovanému žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu