ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.646.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 646/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. U., zastoupené advokátem, proti žalované H. M., zastoupené advokátem, o vyklizení domu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 256/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2002, č. j. 37 Co 248/2002-126, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 1.975 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. R. V.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. srpna 2002, č. j. 37 Co 248/2000-126, změnil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) z 22. 11. 1999, č. j. 19 C 256/97-90 tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit rodinný dům v B. a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování rozsudkem soudu prvního stupně z 25. 4. 2001, č. j. 29 C 489/91-219, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2001, zjistil, že společné jmění manželů žalobkyně a J. U., bylo soudem vypořádáno tak, že předmětný dům byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. Dále účastnice před odvolacím soudem shodně uvedly, že žalovaná, která se do tohoto domu nastěhovala v roce 1997 bez souhlasu žalobkyně, jíž v domě nebydlí ani v něm nemá svoje věci. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že ke dni jeho rozhodování žalovaná do vlastnického práva žalobkyně k uvedenému domu nezasahuje. Vycházel z toho, že podle §154 odst. l OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá sice, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že jde o rozsudek nepřezkoumatelný, tedy že trpí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 OSŘ), jak dále patrno, však žalobkyně skutkové zjištění odvolacího soudu nezpochybňuje. Namítá totiž, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že pobytem v předmětném domě porušila žalovaná právo žalobkyně na nedotknutelnost obydlí, které zaručuje čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a že šlo ze strany žalované o chování protiprávní. Odůvodnění odvolacího soudu je podle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť není jednoznačně zřejmé, jakými úvahami se tento řídil, které skutečnosti vzal za prokázané, o skutečnostech tvrzených žalobkyní nejednal a nerozhodl o podstatě žaloby. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se vyjádřila tak, že považuje právní posouzení věci odvolacím soudem, který přihlédl k tomu, že předmětný dům dobrovolně vyklidila, za správné. Poukazuje na to, že se v domě zdržovala se souhlasem bývalého manžela žalobkyně, tedy jednoho z vlastníků, a nemohla tak porušit práva na nedotknutelnost obydlí ani se nedopustila trestného činu. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud provedl podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. l a 3 OSŘ.
Vady uvedené v §237 odst. 1 OSŘ nebo jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. a/ a b/ OSŘ) žalobkyně nenamítala a dovolacím soudem nebyly zjištěny. V řízení nedošlo ani k jiným vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Byť odvolací soud přímo necitoval příslušné ustanovení hmotného práva, podle kterého věc posoudil, tj. §126 odst. l ObčZ, je také zřejmé, že dospěl k závěru, že není důvodu k poskytnutí ochrany vlastnickému právu žalobkyně k předmětnému domu, když do tohoto práva žalovaná ke dni jeho rozhodnutí nezasahuje. Nejde tedy o rozsudek ve smyslu §157 odst. 2 OSŘ nepřezkoumatelný.
Podle §126 odst. 1 ObčZ má vlastník práv na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neoprávněn zadržuje.
Podle §154 odst. l OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Také žalobkyně před odvolacím soudem uvedla, že žalovaná v jejím domě nebydlí a nemá v něm žádné věci. Z tohoto stavu tedy odvolací soud vycházel. Jestliže žalovaná žádným způsobem do vlastnického práva žalobkyně k tomuto domu nezasahovala, nebyly předpoklady pro poskytnutí ochrany žalobkyni podle §126 odst. 1 ObčZ splněny.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání bylo proto zamítnuto (§243b odst. 1 OSŘ).
Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, přísluší jí proto podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §142 odst. l OSŘ náhrada účelně vynaložených nákladů. Ty jsou dány odměnou jejich zástupce - advokáta, který v dovolacím řízení učinil jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání), ve výši 1.900 Kč (§10 odst. 3, §7 písm. d/, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a paušální náhradou hotových výdajů 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem částkou 1.975 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku cestou soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu