ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.707.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 707/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. D., za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně L. N., na straně žalobkyně obou zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) E. D., a 2) L. B., oběma zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 11 C 117/92, o dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2002, č. j. 47 Co 418/2001- 72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků a vedlejší účastnice nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 OSŘ nemusí být odůvodněno usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Dovolací soud jen dodává, že dovolání proti shora označenému rozsudku není přípustné podle §237 odst. l písm. b) OSŘ ve vztahu k žalované 2) proto, že nebyla ještě účastnicí řízení, když Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze 7. 9. 2201, č. j. 9 Co 621/98-42, zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově z 24. 6. 1998, č. j. 11 C 1172/92 - 30, a ve vztahu k žalované 1) proto, že v tomto zrušovacím usnesení nevyslovil odvolací soud pro soud prvního stupně závazný právní názor.
Rozsudek Krajského soudu z 15. 10. 2002, č. j. 47 Co 418/2001-72, není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu §237 odst. l písm. c) OSŘ. Dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu nesprávný právní závěr o vydržení vlastnického práva k věci pro nezpůsobilý předmět vydržení - že nešlo o věc v právním smyslu. Pak ovšem přehlíží, že právě takovou věc učinila předmětem řízení sama žalobkyně. Na věcnou správnost rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba na určení vlastnictví k takto vymezené věci zamítnuta, by proto přezkum správnosti otázky vydržení dovolacím soudem neměl žádný vliv.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ. I když bylo dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice odmítnuto, náhrada nákladů dovolacího řízení žalovaným nebyla přiznána, neboť náklady jim vzniklé v souvislosti se sepisem vyjádření k dovolání advokátem nebylo možno považovat za účelně vynaložené náklady. Žalované totiž navrhly odmítnutí dovolání z důvodu, že nejsou splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva k věci, když otázkou přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ se vůbec nezabývaly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu