ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.795.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 795/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce V. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. L., zastoupenému advokátem, o zdržení se stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 42/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. listopadu 2002, č. j. 22 Co 596/2002-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 450,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. září 2002, č. j. 6 C 42/2002-49, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se přesně specifikovaných stavebních úprav na domě č. p. 1086 v H., a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku. Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že žalobce vzal ještě před zahájením jednání žalobu zpět (§96 občanského soudního řádu – dále jen „OSŘ“).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 28. listopadu 2002, č. j. 22 Co 596/2002-62, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání s odkazem na §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, aniž tento odkaz blíže rozvedl, a namítl, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení věci“. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce především poukázal na to, že dovolání není přípustné, a navrhl, aby je dovolací soud z tohoto důvodu odmítl. Pro případ, že by bylo napadené usnesení přezkoumáváno věcně, navrhl, aby dovolání bylo buď jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, nebo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky se po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v §237 až 239 OSŘ. Ustanovení §237 OSŘ, na něž žalovaný ve svém dovolání poukázal, se týká pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jímž ovšem usnesení o zastavení řízení není. Proto podle tohoto ustanovení dovolání žalovaného nemůže být přípustné. Na daný případ pak zcela zjevně nedopadá §238 a §238a OSŘ a přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §239 odst. 1 a 2 OSŘ, když soud prvního stupně nezastavil řízení podle §104 odst. 1 či podle §107 odst. 5 OSŘ, nýbrž podle §96 OSŘ.
Z toho, co bylo shora uvedeno, vyplývá, že dovolání žalovaného není přípustné. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ má žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty představuje odměna advokáta za sepis vyjádření k dovolání [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §15, §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 375,- Kč, a paušální náhrada výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. dubna 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu