ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.923.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 923/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) B. Š., B) L. R., C) L. Š., právních nástupců původního žalobce L. Š., a D) L. S., všech zastoupených advokátem, proti žalované S. s. a ž., a. s., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva k pozemkům a vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 7/97, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2002, č. j. 39 Co 89/02-108, 39 Co 90/02-108 a 39 Co 91/02-108, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2002, č. j. 39 Co 89/02-108, 39 Co 90/02-108 a 39 Co 91/02-108, se ve výroku, kterým bylo odvolání žalované odmítnuto, zrušuje a věc se vrací v tomuto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2000, č. j. 13 C 7/97-59, určil, že „žalobci (t. j. L. Š., nar. 14. 11. 1929, a L. S.) jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. 645/1, 645/3, 654/6, 645/11, 645/12 a 645/13 – ostatní plocha o celkové výměře 5 448 m˛ zapsaných na LV č. 561, vedeném pro obec P., k. ú. D. M. u Katastrálního úřadu P., a to každý jednou polovinou“ (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému bylo uloženo předmětné pozemky vyklidit a vyklizené žalobcům odevzdat (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok III). Doplňujícím rozsudkem z 27. září 2000, č. j. 13 C 7/97-72, rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů státu a dalším doplňujícím rozsudkem ze 7. 11. 2001, č. j. 13 C 7/97-91, rozhodl tak, že výroky I. a II. rozsudku z 28. 6. 2000 se doplňují o pozemek parc. č. 645/6.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků usnesením ze dne 27. května 2002, č. j. 39 Co 89/02-108, 39 Co 90/02-108 a 39 Co 91/02-108, rozsudek soudu prvního stupně z 28. 6. 2000 doplněný rozsudky 27. 9. 2000 a ze 7. 11. 2001 ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně pozemku parc. č. 645/6, jakož i v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a ve vztahu ke státu, zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále odmítl jako opožděné odvolání žalované do vyhovujícího výroku o věci samé ohledně pozemků parc. č. 645/1, 645/3, 645/11, 645/12 a 645/13. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná podala včas odvolání jen proti vyhovujícímu výroku ve věci samé doplňujícího rozsudku ze 7. 11. 2001, č. j. 13 C 7/97-91, zatímco odvolání proti vyhovujícímu výroku ve věci samé rozsudku z 27. 6. 2000, č. j. 13 C 7/97-59, podala opožděně. Tento rozsudek jí byl prostřednictvím jejího zástupce doručen ve smyslu §47 odst. 2 OSŘ v tehdy platném znění 9. 9. 2000 (uplynutím třídenní lhůty poté, co byl 5. 9. 2000 byl uložen na poště). Poslední den patnáctidenní lhůty k odvolání, stanovené v §204 odst. l OSŘ, připadl na 25. 9. 2000, odvolání však žalovaná podala až 26. 9. 2000.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání odmítnuto, podala žalovaná dovolání. Namítá, že při doručování rozsudku soudu prvního stupně z 27. 6. 2000 jejímu zástupci prostřednictvím pošty nebyl dodržen postup podle §47 OSŘ. Nebylo totiž zjištěno, že doručovatel vhodným způsobem uvědomil zástupce žalované o tom, který den a v jakou hodinu přijde zásilku obsahující rozsudek znovu doručit, ani není doloženo, jak a kdy doručovatel uvědomil jejího zástupce o uložení této zásilky. Nebyly tak splněny podmínky stanovené uvedeným ustanovením pro uplatnění fikce doručení a lhůta pro podání odvolání proti rozsudku z 27. 6. 2000 proto začala běžet až skutečným převzetím zásilky zástupcem žalované, tj. dne 19. 9. 2000 a její odvolání bylo podáno včas 26. 9. 2000. Žalovaná navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl ve výroku, kterým bylo její odvolání odmítnuto, zrušen a věc vrácena tomuto soudu v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se vyjádřili tak, že považují odmítnutí odvolání odvolacím soudem pro opožděnost za správné a navrhli, aby dovolání žalované bylo jako nedůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (bod 17, hlava prvá, část dvanáctá zákona č. 30/2000 Sb.), tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů.
Původní žalobce L. Š. v průběhu dovolacího řízení dne 25. prosince 2002 zemřel a jeho procesními nástupci jsou jeho dědicové, manželka B. Š. a děti L. R. a L. Š., jak zjištěno ze zprávy JUDr. Z. Š., soudního komisaře ve věci dědictví po zemřelém žalobci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod. sp. zn. 33 D 23/2003.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou (§240 odst. l a §241 odst. l OSŘ) a že jde o dovolání přípustné (§238 odst. l písm. e/ OSŘ), shledal dovolání opodstatněným.
Podle §49 věta první OSŘ má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Podle §48 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném v době doručování předmětného rozsudku, t. j. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., který se vztahoval i na doručování advokátům, nepodaří-li se právnické osobě doručit písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se adresát o doručení nedozvěděl.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem JUDr. J. O. na základě plné moci z 23. 2. 1994 na čl. 6. Proto soud prvního stupně postupoval správně, když doručoval rozsudek z 27. 6. 2000 žalované prostřednictvím tohoto jejího právního zástupce. Na doručence zásilky, obsahující uvedený rozsudek, však nebylo poznamenáno, že se jedná o advokáta či advokátní kancelář, což mělo za následek, že pošta doručovala zásilku JUDr. J. O. jako fyzické osobě (občanovi) postupem podle §47 odst. 2 OSŘ.
Podle údajů na doručence zásilky byl JUDr. J. O. 4. 9. 2000 vyrozuměn o tom, že nebyl zastižen a že mu bude zásilka znovu doručena (na doručence označeno jako výzva) 5. 9. 2000. Když nebyl znovu zastižen, byla zásilka 5. 9. 2000 uložena na poště. JUDr. J. O. převzal zásilku 19. 9. 2000.
Postup při doručení zástupci žalované jako advokátu podle §48 odst. 2 OSŘ nebyl tedy dodržen, neboť ani při opakovaném neúspěšném pokusu o doručení zásilky na adresu jeho sídla nebyla zásilka jako nedoručená vrácena soudu. Proto je třeba za den doručení považovat den, kdy zástupce žalované JUDr. J. O. převzal zásilku na poště, tj. 19. 9. 2000. Jestliže pak žalovaná podala odvolání prostřednictvím pošty 26. 9. 2000, jde o odvolání podané včas ve lhůtě stanovené pro podání odvolání v ustanovení §204 odst. l. OSŘ a odvolání nemělo být odvolacím soudem podle §218 odst. l písm. a) OSŘ jako opožděné odmítnuto.
Dovolací soud proto na základě důvodného dovolání usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu v rozsahu zrušení k dalšímu řízení (§243b odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu