ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.948.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 948/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně MUDr. M. W., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátem, o určení důvodnosti námitek vznesených ve správním řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 314/95, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2001, č. j. 12 Co 623/99-66, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 1625 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. P.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 14. 5. 1999, č. j. 46 C 314/95-47, vyhověl žalobě na určení, že „námitky žalobkyně vznesené ve správním řízení Úřadu městské části B. – K., vedeném pod OÚSŘ: 671/95/HA/Ze proti umístění okna ve štítové zdi domu žalovaného čp. 614 k. ú. K., obec B., B. 60 na hranici s domem čp. 1048 v k. ú. K., obec B., R. 18, jsou důvodné.“ Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí domu čp. 1048 (R. ul. or. č. 18) na st. parc. č. 1481 v obci B. v kat. území K., nyní využívaného jako živnostenská provozovna – restaurace, a žalovaný je vlastníkem sousedního domu čp. 614 (B. ul. or. č. 60), postaveného na st. parc. č. 1478. Žalobkyně zamýšlí adaptovat část svého domu situovanou do dvorního traktu na obytné prostory. Za tím účelem si již nechala zpracovat projektovou dokumentaci vycházející ze stavu, kdy dvorní část je uzavřena přístupu a pohledu jiných osob. Žalovaný však bez jejího vědomí a v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu - Úřadu městské části B. – K. z 3. 12. 1993, kterým mu byly povoleny stavební úpravy jeho domu čp. 1614, zřídil ve zdi tohoto domu okno, které je orientováno do dvorní části domu žalobkyně čp. 1048. Na základě upozornění žalobkyně bylo stavebním úřadem zahájeno řízení o odstranění nepovolených stavebních úprav v domě žalovaného čp. 614, resp. odstranění tohoto okna. V uvedeném řízení žalobkyně podáním ze 4. 9. 1995 vznesla námitku, že „umístění okna jí znemožňuje jakékoliv stavební úpravy nemovitosti R. 18, spočívající např. v dostavbě směrem do dvora.“ Dále uvedla, že „rovněž poukazuje na obsah §8 vyhl. č. 87/1976 Sb., v úplném znění, odst. l, že stavby podle druhu musí zabezpečovat požadované podmínky pohody prostředí, vytvářené zejména umístěním prostorovým a funkčním řešením, vybavením a zařízením.“ Stavební úřad rozhodnutím z 8. 9. 1995 odkázal žalobkyni ve smyslu §137 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o stavebním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále „stavební zákon“), na soud, když uvedl, že „jde o námitky z vlastnických práv k sousedním nemovitostem (znemožnění přístavby a pod.)“ s tím, že řízení přerušil. S odkazem na §127 odst. l občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), podle kterého se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný umístěním předmětného okna v jeho domě čp. 614 směrem k domu žalobkyně čp. 1048 by žalobkyni výrazně omezoval ve využití jejího domu, resp. jejího pozemku u tohoto domu, „jak z důvodu nutnosti nerušit žalovaného hlukem, pachem a světlem, tak také v eventuelní stavební činnosti.“
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením z 30. 4. 2001, č. j. 12 Co 623/99-66, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu městské části B. – K. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že pro nedostatek podmínky řízení – pravomoci soudu ve smyslu §7 odst. l zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších změn, občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) - musí být řízení podle §104 odst. l OSŘ zastaveno. Žalobkyně byla sice odkázána na soud podle §137 odst. 2 stavebního zákona, ale její námitky nepřesahují rozsah pravomoci stavebního úřadu, neboť se nejedná o nárok vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních nebo obchodních vztahů (§7 odst. 1 OSŘ). Žalobkyní uplatněná skutková tvrzení a v průběhu řízení změněný žalobní petit nepředstavují uplatnění nároku na ochranu vlastnického práva ve smyslu §127 odst. 1 ObčZ. Řešení problému, o který mezi účastníky jde – umístění okna ve štítové zdi domu žalovaného – náleží obdobně jako posouzení vzdáleností mezi stavbami, vzdáleností staveb od hranic pozemků, způsobu provedení stavby, aj. výlučně do kompetence stavebního úřadu, který se s těmito námitkami musí vypořádat v rozhodnutí o povolení stavby.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se zastavením řízení a poukazuje na to, že k zásahu do jejího vlastnického práva již došlo. Tím, že žalovaný již předmětné okno ve svém domě zřídil, zasáhl do vlastnického práva žalobkyně, která bude navždy omezena ve stavební činnosti na svém pozemku, neboť veškeré stavby, které by chtěla vystavět musí respektovat požadavek, aby předmětné okno nezastiňovaly. Odvolací soud tím, že rozhodl, že „z ryze formálních důvodů žalobu nelze projednat“, porušil právo žalobkyně na soudní ochranu zajištěné v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil tak, že považuje dovolání za neopodstatněné, a navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. a) OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §137 odst. l stavebního zákona stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy. Podle §137 odst. 2 téhož zákona nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a řízení přeruší.
Není tedy v pravomoci soudu rozhodovat o námitkách, vznesených ve stavebním řízení. Pokud však účastník stavebního řízení vznese námitky, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám a překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu a spolupůsobících orgánů stání správy, vydá stavební úřad rozhodnutí podle §137 odst. 2 stavebního zákona, kterým odkáže účastníka na soud. Soud tedy může o námitkách vznesených ve stavebním řízení rozhodnout jen za předpokladu, že jde o námitky občanskoprávní, že řešení těchto námitek není v pravomoci stavebního úřadu a že stavební úřad tyto námitky konkrétně vymezil v rozhodnutí vydaném podle §podle §137 odst. 2 stavebního zákona.
V dané věci je v rozhodnutí stavebního úřadu specifikována, a to pouze v odůvodnění, námitka, že povolení okna by znemožnilo přístavbu „a pod.“. Obrat „a pod.“ je zcela nekonkrétní a nemůže vyvolat žádné právní účinky. Jedinou konkrétní námitkou, se kterou stavební úřad odkázal žalobkyni na soud je tedy námitka znemožnění budoucí přístavby. Pouze o této námitce by soud mohl rozhodovat, a to za předpokladu, že by byly splněny další dvě náležitosti, tedy by šlo o námitku občanskoprávní a její řešení nebylo v pravomoci stavebního úřadu.
Žalobkyní uplatněná námitka, že v důsledku vybudování okna ve štítové zdi domu žalovaného nebude moci provést přístavbu svého domu, který má na svém pozemku, resp. provést stavební změny existující stavby, však nemá oporu v §127 odst. 1 ObčZ. Ten stanoví, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. V tomto případě nejde o imisi jako působení nemovitosti, jejího vlastníka nebo uživatele na okolí, ale jde o otázku existence budoucího veřejně právního oprávnění žalobkyně zřídit stavbu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR z 5. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1150/99, publikované v časopise Právní rozhledy č. 1/2001). Posouzení takové námitky je v pravomoci stavebního úřadu, který rozhoduje o umísťování a povolování staveb (§33 odst. 1, §54 stavebního zákona). Další „námitka“, kterou žalobkyně ve stavebním řízení vznesla, byla podle obsahu jen obecným odkazem na §8 odst. 1 vyhl. č. 83/1976 Sb., a proto ji také ani stavební úřad v rozhodnutí z 8. 9. 1995 nijak nevymezil. Pokud tedy odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl vyhovujícím rozsudkem o nároku, který nespadá do pravomoci soudu, podle §221 odst. 1 písm. b) a odst. 2 OSŘ zrušil, řízení o věci zastavil a věc postoupil orgánu, do jehož pravomoci patří, jde o rozhodnutí správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 OSŘ dovolání žalobkyně zamítl.
Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný, přísluší mu proto podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §142 odst. l OSŘ náhrada účelně vynaložených nákladů. Ty jsou dány odměnou jejich zástupce - advokáta, který v dovolacím řízení učinil jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání), ve výši 1.550 Kč (§5 písm. c/, §15 a §18 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a paušální náhradou hotových výdajů 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb), celkem částkou 1625 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku cestou soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. července 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu