ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.986.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 986/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Ing. P. K. a B) Mgr. D. K., proti žalovanému Statutárnímu městu H., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 109 C 103/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2002, č. j. 56 Co 495/2002-39, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 27. září 2002, č. j. 56 Co 495/2002-39, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. července 2002, č. j. 109 C 103/2002-33, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobcům osvobození od placení soudních poplatků a záloh.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým napadá usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a záloh. Namítá, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s otázkou životního minima její rodiny. Podle obsahu dovolání navrhuje, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena v napadené části a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným účastníkem řízení, (§240 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 OSŘ. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Přípustnost dovolání není dána podle §237 odst. 1 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a ani §239 OSŘ, neboť usnesení o osvobození od soudních poplatků (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení žalobkyně advokátem (§241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobkyně musí být v každém případě jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž řízení končí (§243c odst. 1, §151 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2003
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu