ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1027.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1027/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a/ O. F., b/ J. F., c/ J. H. a d/ F. H., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému P. Č., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jihlavě podle sp. zn. 10 C 69/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2002, č. j. 17 Co 139/2002 - 117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 28. 6. 2001, č. j. 10 C 69/99 - 87, uložil žalovanému povinnost zaplatit první žalobkyni částku 17. 257,- Kč s 12 % úrokem od 26. 3. 1999 do zaplacení, druhému žalobci částku 16. 257,- Kč s 12 % úrokem od 26. 3. 1999 do zaplacení, třetí žalobkyni částku 16. 257,- Kč s 12 % úrokem od 26. 3. 1999 do zaplacení a čtvrtému žalobci částku 17. 257,- Kč s 12 % úrokem od 26. 3. 1999 do zaplacení, žalobu první žalobkyně a druhého žalobce o zaplacení další částky 8.753,- Kč každému z nich, žalobu druhé žalobkyně a třetího žalobce o zaplacení další částky 9.753,- Kč každému z nich a o zaplacení 20 % úroku od 3. 12. 1998 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalobců i žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 11. 2002, č. j. 17 Co 139/2002 - 117, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn a částečně potvrzen. Vzhledem k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nárocích obsahujících dělitelné plnění, došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem; přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům a to ohledně každého ze žalobců samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura č. 5/2000, pod pořadovým číslem 55).
Přípustnost dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 17. 257,- Kč, kterou požadovala zaplatit první žalobkyně a čtvrtý žalobce, a ohledně částky 16. 257,- Kč, kterou požadoval zaplatit druhý žalobce a třetí žalobkyně, je vyloučena ust. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vzhledem k tomu, že tímto dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím u každého ze žalobců částku 20.000,- Kč. Stejně tak není dovolání přípustné ani proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť i jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění každého ze žalobců nepřevyšujícím 20.000,- Kč.
O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu rozhoduje soud usnesením (§167 odst. 1 o. s. ř.). Rozhoduje-li soud ve věci samé, rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 1, věta první o. s. ř.), do něhož pojme i výroky o nákladech řízení. Tím však neztrácí tato část výroku jeho rozhodnutí povahu usnesení. To platí i v řízení odvolacím (§211 o. s. ř.).
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu zákon nepřipouští (§238, §238a a 239 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti takovým výroků rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců - aniž se věcí dále mohl zabývat - podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu