ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1111.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1111/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. B., proti žalované Č. p., s. p., o zaplacení 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8 C 111/99, o dovolání žalobkyně rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2002, č. j. 19 Co 393/2001 - 104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 30. 11. 2000, č. j. 8 C 111/99 - 47, zamítl žalobu o zaplacení 100.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. 10. 2002, č. j. 19 Co 393/2001 - 104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které dne 30. 4. 2003 osobně doručila soudu prvního stupně. Na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2003, č. j. 8 C 111/99 - 121, jímž žalobkyně byla vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení a k doplnění dovolání, předložila žalobkyně dne 5. 5. 2003 „doplnění a upřesnění svého dovolání“ sepsané advokátem a současně i plnou moc, kterou svému zástupci pro dovolací řízení udělila. Nesouhlasí s právními závěry uvedenými v rozhodnutích soudů obou stupňů a navrhla, aby tato rozhodnutí byla zrušena.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné a nedůvodné odmítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 31. 10. 2002 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. R 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu - zejména dokladů o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2002, č. j. 19 Co 393/2001 - 104, byl žalobkyni doručen do vlastních rukou prostřednictvím Velvyslanectví České republiky ve Švédsku dne 2. 3. 2003 a žalované dne 15. 11. 2002. Rozsudek krajského soudu tudíž v dané věci nabyl právní moci dne 2. 3. 2003, takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem 2. 4. 2003 (středa). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně osobně u soudu prvního stupně dne 30. 4. 2003.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně podala dovolání po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pro opožděnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu