ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1232.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1232/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 123/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2001, č. j. 20 Co 414/2000-155, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 6. 2000, č. j. 11 C 123/99-168, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 1.185.000,- Kč a platila měsíční důchod 30.000,- Kč upravený každý měsíc v poměru 1 Kč k 1 DEM, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2001, č. j. 20 Co 414/2000-155, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro odvolací řízení, zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž současně požádal podle §30 odst. 2 o.s.ř. o bezplatnou právní pomoc pro vyhotovení dovolání a podání ústavní stížnosti. Namítá, že řízení trpí stejnými vadami, pro které byla předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, č. j. 2 Cdon 787/96-121. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a vrátil věc, po provedené delegaci, soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky posoudil dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že v dané věci brání rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty druhé o.s.ř.
Podle ustanovení §240 odst. l věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §24l odst. l věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §24l odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1. 7. 1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit; bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzované věci žalobce podal vlastnoručně sepsané dovolání ze dne 1. 5. 2001, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2001, č. j. 11 C 123/99-170, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, č. j. 13 Co 337/2002-182, byla žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítnuta. Usnesením ze dne 15. 11. 2002, č. j. 11 C 123/99-185, Obvodní soud pro Prahu 1 žalobce vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolil pro dovolací řízení právního zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §241 o.s.ř. a aby prostřednictvím advokáta podal řádné dovolání. Poučil jej, že nebude-li této výzvě vyhověno, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo dne 29. 11. 2002 doručeno žalobci, který na výzvu reagoval žádostmi o prodloužení lhůty, avšak nedostatek povinného právního zastoupení dosud neodstranil.
Je tedy zřejmé, že žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání; nedostatek výše uvedené podmínky řízení ve lhůtě soudem k tomu určené neodstranil.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první a §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší soud České republiky - aniž se mohl zabývat se otázkou přípustnosti podaného dovolání (§236 a násl. o.s.ř.) - dovolací řízení podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2003
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu