ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1338.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1338/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Š. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému městu B., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 400/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2002, č. j. 44 Co 734/2000 - 237, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 11. 9. 1996, č. j. 4 C 400/94 – 120, po připuštění změny žaloby zamítl žalobu, aby žalované Nemocnici B. byla uložena povinnost zaplatit žalobci 74.395,70 Kč s 3 % úrokem od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1994 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 8. 1999, č. j. 15 Co 105/97 – 145, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku o připuštění změny žaloby, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 25. 11. 1999, č. j. 4 C 400/94 - 156, Okresní soud v Blansku řízení o zaplacení částky 18.000,- Kč s příslušenstvím a částek 1.000,- Kč, 500,- Kč a 1.500,- Kč ročně zastavil, a usnesením ze dne 14. 3. 2000, č. j. 4 C 400/94 – 166, bylo dále zastaveno řízení o zaplacení 13.145,- Kč, 19.910,70 Kč a o 50,- Kč s příslušenstvím.
Rozsudkem ze dne 20. 9. 2000, č. j. 4 C 400/94 - 177, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 2. 7. 2001, č. j. 4 C 400/94 - 195, Okresní soud v Blansku zamítl žalobu proti městu B., na nějž přešla práva a povinnosti zaniklé Nemocnice B., na zaplacení částky 5.730,- Kč s 3 % úrokem od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1994 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1994 do zaplacení, částky 3.900,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1995 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1995 do zaplacení, částky 12. 000,- Kč s 3 % úrokem od 16. 5. 1994 do 15. 7. 1995 a se 17 % úrokem od 16. 7. 1994 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2002, č. j. 44 Co 734/2000 - 237, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím pošty dne 20. 3. 2003 dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl navržené důkazy a že v důsledku toho dospěl k nesprávným právním závěrům. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 23. 9. 2002 po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu - zejména dokladů o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2002, č. j. 44 Co 734/2000 - 237, byl zástupci žalobce doručen do vlastních rukou dne 23. 1. 2003 a žalovanému dne 21. 1. 2003. Rozsudek krajského soudu tudíž v dané věci nabyl právní moci dne 23. 1. 2003 (čtvrtek), takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem 24. 2. 2003 (pondělí). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce k poštovní přepravě dne 20. 3. 2003. Z obsahu spisu se sice dále podává, že rozsudek odvolacího soudu byl zástupci žalobce i žalovanému znovu doručen dne 28. 2. 2003, avšak tato okolnost nemá na běh dovolací lhůty žádný vliv, neboť opětovné doručení téhož rozhodnutí účastníkům novou (další) lhůtu k podání dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1154/96, publikované v časopise Soudní judikatura č. 1/1998 pod pořadovým číslem 5).
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce podal dovolání po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pro opožděnost odmítl.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrzujícím výrokem rozhodl o samostatných peněžitých nárocích žalobce na zaplacení částek 5.730,- Kč, 3.900,- Kč a 12.000,- Kč, tedy o plněních nepřevyšujících částku 20.000,- Kč, byla by přípustnost dovolání vyloučena podle §238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., i když odvolací soud o těchto nárocích rozhodl jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura č. 1/2000, pod pořadovým č. 9).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu