ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.138.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 138/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a/ Ing. V. D. a b/ V. D. proti žalovaným 1/ Ing. L. N. a 2/ Obci B., o náhradu škody 113.226,30,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 10/94, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3.10. 2000, č. j. 40 Co 254/99 - 213, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 7. října 1998, č. j. 7 C 10/94 - 182, zamítl žalobu o zaplacení 113.226,30 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 10. 2000, č. j. 40 Co 254/99 - 213, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dne 6. 4. 2001 dovolání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 9. 4. 2001. Nesouhlasí se skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů a proto navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu a event. i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny.
Druhá žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo jako opožděné odmítnuto, neboť žalobci jej podali po lhůtě jednoho měsíce podle §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 3. 10. 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu - zejména dokladů o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 10. 2000, č. j. 40 Co 254/99 - 213, byl prvnímu žalobci doručen do vlastních rukou dne 26. 2. 2001, druhé žalobkyni dne 19. 2. 2001, prvnímu žalovanému dne 8. 2. 2001 a druhé žalované dne 8. 2. 2001. Zásilka byla sice pro každého ze žalobců dne 9. 2. 2001 uložena u pošty, o čemž jim bylo zanecháno oznámení, avšak vzhledem k tomu, že při doručování nebylo postupováno v souladu s ust. §46 odst. 3 o. s . ř. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá, hlavy I, bod 6, zákona č. 30/2000 Sb.), neuplatní se fikce náhradního doručení ve smyslu tohoto ustanovení. Rozsudek krajského soudu tudíž v dané věci nabyl právní moci dne 26. 2. 2001 (pondělí), takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem 26. 3. 2001 (pondělí). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci k poštovní přepravě dne 6. 4. 2001.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobci podali dovolání po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pro opožděnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu svých nákladů právo, prvnímu žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly a náklady druhé žalované za vyjádření k dovolání nelze za stavu, kdy dovolání bylo evidentně podáno opožděně, považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2003
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu