ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.140.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 140/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce H. a s., v.o.s., proti žalovaným 1/ České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 3, a 2/ H. m. P., o 38.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 162/95, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, č. j. 55 Co 347/2000 - 117, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, č. j. 55 Co 347/2000 - 117, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 2. 2000, č. j. 30 C 162/95 - 97, zamítl žalobu, podle které by žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 15.000,- Kč s 3% úrokem od 19. 5. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení a dále částku 23.000,- Kč s 3 % úrokem od 3. 7. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalobce proti rozsudku obvodního soudu bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, č. j. 55 Co 347/2000 - 117, odmítnuto pro opožděnost (§218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž odvolání směřuje, byl zástupci žalobce doručen ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. dne 10. 4. 2000. Odvolání bylo podáno u soudu prvního stupně dne 26. 4. 2000, ačkoli lhůta k podání odvolání uplynula marně dne 25. 4. 2000.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítá, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně se jeho tehdejší zástupce M. Š. nezdržoval v místě svého bydliště v P., (které soudu označil jako místo doručování), neboť dne 5. 4. 2000 odcestoval do O. Dne 6. 4. 2000 se u Okresního soudu v Ostravě v době od 13,02 do 13,15 hodin zúčastnil soudního jednání ve věci vedené u tohoto soudu pod sp zn. 30 C 216/98. Poté zástupce žalobce setrval v O. na návštěvě u svého známého Mgr. P. B., bytem O., a do místa bydliště se vrátil až ve večerních hodinách dne 10. 4. 2000. V době doručování poštovní zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně dne 6. 4. 2000 se tedy tehdejší zástupce žalobce v místě doručování nezdržoval a proto mu nemohla být platně zanechána výzva obsahující upozornění na druhý pokus o doručení na den 7. 4. 2000, neboť nebyla splněna zákonná podmínka podle §47 odst. 2 o.s.ř. Usnesením odvolacího soudu o odmítnutí odvolání tak řízení bylo zatíženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jakož i jinou vadou řízení podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení (§240 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s..ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal podle §242 o.s.ř. napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §49 odst. 1 o.s.ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Podle ust. §47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu, uvedenou na oznámení. Zůstane-li i druhý pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Soud prvního stupně zcela správně doručoval rozsudek obvodního soudu ze dne 23. 2. 2000 zástupci žalobce prostřednictvím pošty do vlastních rukou (§158 odst. 2 o.s.ř.).
Jak vyplývá z obsahu spisu (z doručenky od rozsudku), první pokus doručovatele dodací pošty o doručení zásilky tehdejšímu zástupci žalobce byl učiněn 6. 4. 2000, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 7. 4. 2000; toho dne byla písemnost uložena na poště a zanecháno oznámení o uložení zásilky. Na poště si adresát zásilku vyzvedl osobně dne 25. 4. 2000.
V dovolání je zpochybňován postup orgánu provádějícího doručování, který uložil na poště zásilku (rozsudek soudu prvního stupně), ačkoliv v době doručování zásilky se adresát v místě doručování nezdržoval.
Tzv. náhradní doručení předpokládá splnění podmínky, že se adresát v místě doručení skutečně zdržuje. Pokud by závěr pošty v tomto směru nebyl správný, neboť adresát prokázal opak, doručení by nebylo účinné.
Žalobce současně s dovoláním předložil fotokopii protokolu o jednání u Okresního soudu v Ostravě dne 6. 4. 2000 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 30 C 216/98, z něhož vyplývá, že tehdejší zástupce žalobce M. Š. se tohoto jednání osobně zúčastnil jako zmocněnec žalobce.
Dovolací soud dále z výpovědi Mgr. P. B., který byl jako svědek vyslechnut dne 13. 8. 2001 u dožádaného Okresního soudu v Ostravě, zjistil, že s M. Š. se zná asi od roku 1997, že po jednání u Okresního soudu v Ostravě konaném dne 6. 4. 2000 byl v místě jeho bydliště na návštěvě až do 9. 4. 2000, první dvě noci spal u něho a potom asi u známého nebo v motelu. Dále bylo z protokolu o výslechu M. Š. u Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2002 zjištěno, že na jednání u Okresního soudu v Ostravě konaném dne 6. 4. 2000 odjel svým osobním automobilem dne 5. 4. 2000, poté strávil dva nebo tři dny u pana B. a další následující den či dva dny byl u svého přítele pana H. a do P. se vrátil až dne 10. 4. 2000 ve večerních hodinách.
Protože v dané věci se závěr pošty o tom, že v době doručování se adresát v místě doručování zdržuje, ukázal nesprávným, neboť žalobce doložil, že jeho tehdejší zástupce M. Š. se ve svém bydlišti nezdržoval, nelze za této situace považovat náhradní doručení za účinné a odvolání podané osobně u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 26. 4. 2000, za opožděné.
Dovolací soud proto napadené usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2000, č. j. 30 C 162/95-94, podle §243b odst. 1, věta za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2003
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu