ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1501.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1501/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o 1.234.562,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 95/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2002, č. j. 39 Co 376/2001-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 4. 2001, č. j. 13 C 95/97-64, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1.234.562,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek obvodního soudu v této věci ze dne 12. 11. 1998, č. j. 13 C 95/97-20, kterým byla žaloba rovněž zamítnuta, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 1999, č. j. 39 Co 337/99-40, a věc byla za účelem doplnění dokazování vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce dne 7. 3. 1996 vyhrál v sázkové hře TV B. N., provozované na základě povolení ministerstva financí ze dne 5. 12. 1995 společností TV B., a. s., částku 1.234.562,- Kč, kterou mu provozovatel potvrdil, nikdy však nevyplatil. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 1996 zrušilo ministerstvo s účinností k 31. 3. 1996 povolení k provozování uvedené sázkové hry s odůvodněním, že provozovatel TV B., a. s., nesplnil podstatné podmínky uložené mu v příslušném povolení, neboť nezajistil řádné vyúčtování provozu sázkové hry, nepředložil notářem ověřené podpisy smluv se všemi subjekty zabezpečujícími řádný provoz hry, apod. Na majetek společnosti TV B., a. s., byl následně prohlášen konkurs. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikla majetková újma tím, že mu nebyla provozovatelem loterie vyplacena výhra, avšak nebylo prokázáno, že by ze strany státu, reprezentovaného Ministerstvem financí ČR, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. §18 zákona č. 58/1969 Sb., který podle žalobce spočíval v tom, že při vydání povolení k provozování hry nebyly z hlediska personálního obsazení žadatele zkoumány záruky řádného provozování hry a že způsob dozoru a kontroly provozování hry nebyl řádný. Vydáním povolení k provozování sázkové hry společnosti TV B., a. s., nebylo porušeno ustanovení §4 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb. Při pravidelných kontrolách prováděných pracovníky ministerstva v rámci státního dozoru při provozování sázkové hry vyšly najevo závady dne 29. 2. 1996, bylo zahájeno správní řízení o odnětí licence, k čemuž došlo dne 25. 3. 1996, bylo postupováno zcela v intencích zákona č. 71/1967 Sb. a byly rovněž zachovány všechny lhůty vyplývající z ust. §49 tohoto zákona.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 2002, č. j. 39 Co 376/2001-88, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nárok žalobce, uplatněný proti státu na náhradu škody spočívající v nevyplacení výhry provozovatelem loterie, neshledal – shodně se soudem prvního stupně – důvodným, neboť nebylo prokázáno, že by se pracovníci ministerstva financí dopustili nesprávného úředního postupu, v jehož důsledku nebyla provozovatelem loterie žalobci vyplacena výhra. Mezi případným pochybením v úředním postupu pracovníků ministerstva a nevyplacením výhry žalobci chybí příčinná souvislost jako jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Pokud by žalovaná již dříve zjistila špatné finanční hospodaření provozovatele a podnikla kroky k nápravě, např. dočasným zastavením provozování hry nebo přímo zrušením povolení k jejímu provozování, je úvaha žalobce, že v takovém případě by provozovatel byl schopen výhru vyplatit, úvahou zcela hypotetickou, a pokud žalobce nesprávnost postupu spatřuje v tom, že po zjištění závad dne 29. 2. 1996 nemělo být již v dalších slosováních vůbec pokračováno, nelze dovodit, že žalobce by svoji výhru obdržel, jestliže by po 29. 2. 1996 losování již nepokračovalo. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaný neměl vůbec vydávat povolení k provozování hry společnosti TV B., a. s., z důvodu její spojitosti s problematickou společností TV B., s r. o., se pak jeví jako absurdní, neboť pokud by povolení nebylo vydáno, nedošlo by ani k žádné výhře.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný právní názor při řešení otázky příčinné souvislosti, neboť svůj závěr o nedostatku příčinné souvislosti mezi škodou (ušlým ziskem) a nesprávným úředním postupem odůvodnil odvolací soud úvahou, že ani včasné pozastavení sázkové hry, popř. přímo zrušení povolení k jejímu provozování by nezajistilo schopnost provozovatele výhru vyplatit. Dovolatel však svůj nárok neodůvodňuje tvrzením, že by včasné pozastavení hry (zrušení povolení) zabránilo vzniku platební neschopnosti provozovatele hry, nýbrž svůj nárok odvozuje z toho, že při včasném zastavení hry by se nekonala hra, jíž se žalobce zúčastnil a ve které dosáhl výhry, takže by mu ani neušel zisk tím, že mu výhra nebyla vyplacena. Již před předmětným slosováním byly totiž žalované známy okolnosti, pro které neměla umožnit pokračování hry. Nekonáním hry by bylo zamezeno vzniku výher, které již tehdy nebyl provozovatel schopen vyplatit, a při nekonání hry by tak žalobci škoda nevznikla. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů. Poukazuje na to, že jedinou příčinou nevyplacení výhry ze sázkové hry je insolventnost provozovatele hry. Pokud by byla hra ukončena před tím, než se jí žalobce zúčastnil, nedošlo by ani k situaci, za níž by potencionálně mohlo dojít k rozmnožení žalobcova majetku, tedy vzniku ušlého zisku, navíc v řízení před soudy obou stupňů nebyl zjištěn nesprávný úřední postup žalované spočívající v tom, že již dříve neodňala povolení k provozování hry. Řešení právní otázky příčinné souvislosti v napadeném rozhodnutí není v rozporu s hmotným právem, a nejsou proto dány podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Navrhla odmítnutí dovolání.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o. s. ř.].
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, který je rozsudkem potvrzujícím, a nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem obvodního soudu byla žaloba rovněž zamítnuta [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů a orgánů společenské organizace uvedených v §1 odst. 1 nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní.
Zákonnými předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle §18 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb. jsou nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. I u objektivní odpovědnosti státu za škodu je nezbytným předpokladem jejího vzniku existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za niž se odpovídá (zde nesprávného úředního postupu), a mezi vznikem škody.
V dané věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že žalobci vznikla škoda tím, že mu provozovatel nevyplatil výhru, kterou žalobce dosáhl dne 7. 3. 1996 v sázkové televizní hře.
Dosažená, provozovatelem hry potvrzená a následně nevyplacená výhra představuje ušlý zisk žalobce, jak správně dovodil odvolací soud, a dovolatel v tomto směru ostatně ani námitky nevznáší. Ušlým ziskem je majetková újma spočívající v tom, že se majetek poškozeného v důsledku škodné události nezhodnotil, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Je jednoznačné, že s ohledem na pravidelný běh věcí bylo možno očekávat rozmnožení majetkového stavu žalobce o zažalovanou částku poté, co ve slosování tuto částku vyhrál a provozovatelem hry mu byla potvrzena. Škoda spočívající v ušlém zisku mu pak vznikla nevyplacením výhry. Názoru dovolatele, že příčinou vzniku této jeho újmy byl fakt, že ještě před slosováním dne 7. 3. 1996 hra nebyla ze strany ministerstva financí pozastavena, nelze přisvědčit. Zákonná konstrukce odpovědnosti za škodu předpokládá, že vznik škody je následkem škodné události. Příčinou, proč se majetkový stav žalobce nezvětšil, nebyla skutková okolnost, že se uskutečnila hra, při níž žalobce vyhrál a o níž tvrdí, že se uskutečnit neměla, ale ta skutková okolnost, že výhru od provozovatele hry neobdržel. Příčinou vzniku škody nemůže být okolnost, na jejímž základě bylo možno důvodně očekávat přínos majetkových aktiv, nýbrž jen ta okolnost, která ztrátu přepokládaného přínosu způsobila. Bez toho, že se konalo slosování při hře dne 7. 3. 1996, by k výhře žalobce a tedy k předpokladu majetkového přínosu z výhry nedošlo a nemohlo by tak dojít ani ke ztrátě tohoto očekávaného zisku, tj. ke vzniku škody. Otázka vztahu příčinné souvislosti mezi postupem žalované, která hru, jíž se žalobce zúčastnil, předtím nezastavila, a škodou spočívající ve vyhrané a nevyplacené částce, proto není rozhodná pro právní posouzení věci, neboť okolností, která způsobila vznik škody žalobce, spočívající v nevyplacení výhry, není fakt, že se 7. 3. 1996 uskutečnilo losování.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí v otázce příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně žalobce a postupem ministerstva financí při dozoru nad provozem sázkové hry (§18 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb.), není v rozporu s hmotným právem a nejedná se proto ani o otázku zásadního právního významu.
Podmínky přípustnosti dovolání nejsou tedy ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení (odměna advokáta za sepis vyjádření k dovolání) nebyla dovolateli uložena podle §150, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř., a to ze stejných důvodů, z jakých tak bylo rozhodnuto před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2003
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu