ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1528.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1528/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce R. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení 33.371,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 287/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2003, č. j. 17 Co 114/2003-19, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 9. 10. 2002 domáhal náhrady za poškození svého motocyklu, vzniklého nevhodným uskladněním v době, kdy byl tento motocykl zajištěn pro potřeby vyšetřování Policií ČR. Jako žalovaného označil Ministerstvo vnitra ČR. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 5. 12. 2002, č. j. 26 C 287/2002-12, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť od účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. (1. 1. 2001) není ministerstvo právnickou osobou a není způsobilé být účastníkem řízení, přičemž žalovaný byl v žalobě označen způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, koho žalobce mínil jako účastníka řízení označit. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ust. §104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2003, č. j. 17 Co 114/2003-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Plně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je zastavení řízení. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že z obsahu žaloby lze dovodit, že jako žalovanou mínil Českou republiku, neboť označení žalovaného koresponduje s obsahem žaloby a mezi označením žalovaného a ostatními údaji v žalobě není logický ani věcný rozpor. Protože nešlo o nesrozumitelné, nejasné nebo neúplné označení žalovaného, nebyl důvod k postupu podle §43 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že žalovaného neoznačil přesně, avšak nejde o vadu, kterou by nebylo možno v dalším průběhu řízení odstranit postupem podle §43 o. s. ř. Jestliže řízení bylo zastaveno, aniž byl žalobce soudem vyzván k odstranění vady podání, je rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, nesprávné. Soud měl dát žalobci příležitost k tomu, aby tento nedostatek odstranil, jak to požaduje i Ústavní soud ve svých nálezech, na které žalobce poukazuje, a jak to dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1220/96. Z obsahu žaloby je patrno, že žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a uplatňuje jej vůči státu. Ostatně Ministerstvo vnitra je orgánem, který podle §6 zákona č. 82/1998 Sb. jménem státu v tomto případě jedná. Bylo proto na místě, aby soud dovolatele postupem podle ust. §43 o. s. ř. vyzval k odstranění vady podání. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a dovolání podané žalobcem považuje za naprosto nedůvodné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř., není důvodné.
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že je-li označení účastníka v žalobě nepřesné nebo neúplné, je to důvodem k postupu podle §43 o. s. ř., a nikoliv k zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř.
Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Nesprávným nebo neúplným podáním je i žaloba, pokud chybí některá z jejích náležitostí, jež jsou stanoveny v ust. §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. Z těchto ustanovení vyplývá, že žaloba musí obsahovat – mimo jiné - řádné označení účastníků řízení, tj. jméno, příjmení a bydliště v případě fyzických osob, obchodní firmu nebo název a adresu sídla u právnických osob nebo označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje. Vadou žaloby může být i nedostatek v označení účastníka, kdy některý z uvedených identifikačních znaků chybí nebo je zkomolen tak, že není jasné, kdo v řízení žaluje nebo je žalován. Jestliže žaloba obsahuje takové označení některého z účastníků, které neumožňuje jeho přesnou identifikaci, jde o nesprávné podání, které je třeba opravit či doplnit. Avšak je-li účastník označen přesně a mezi tímto označením a ostatními skutečnostmi uvedenými v žalobě není logický či věcný rozpor vzbuzující pochybnosti o tom, kdo je žalován, nejde o vadu žaloby (srov. též rozhodnutí NS ČR ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1220/96).
V daném případě je v žalobě jako žalovaný jednoznačně označeno ministerstvo s uvedením svého sídla, tedy reálně existující subjekt, který však nemá procesní způsobilost, a nelze přistoupit na argumentaci dovolatele, že z celé žaloby je zřejmé, že nárok je uplatňován proti státu. V žalobě se totiž opakovaně uvádí, že „za vzniklou škodu je policie, resp. ministerstvo vnitra odpovědné“, že „subjektem odpovědným za mě vzniklou škodu je tak jen a pouze policie ČR“. Pokud pak dovolatel poukazuje na to, že žalobou byl uplatněn nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a z toho mělo být patrno, že je uplatňován po státu, je třeba připomenout rozlišení věcné legitimace ve sporu od podmínek řízení.
Pasivní legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska, zda ten, proti němuž je podána žaloba, je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti ve vztahu k nároku uplatněného žalobcem. Nedostatek pasivní věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby, zatímco nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je nedostatkem podmínky řízení a důvodem pro jeho zastavení. Poučení účastníka o tom, kdo je podle hmotného práva odpovědný za škodu způsobenou žalobci, není poučením o procesních právech a povinnostech účastníků v řízení.
Protože z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalovaného došlo ze strany žalobce k nějakému nedopatření, ale že za žalovaného označil ministerstvo zcela vědomě, není vadou žaloby okolnost, že označený subjekt nemá způsobilost být účastníkem řízení. Jestliže by totiž šlo o nepřesné či neúplné označení žalovaného nebo o to, že by označení účastníka v žalobě bylo nesrozumitelné či neúplné, je to důvod k opravě či doplnění žaloby postupem podle §43 o. s. ř. Avšak případný omyl žalobce v tom, zda ministerstvo má způsobilost mít práva a povinnosti nebo zda mu zákon přiznává způsobilost být účastníkem řízení (tj. omyl v právním názoru) nemá z hlediska následků neodstranitelného nedostatku podmínky řízení žádný význam.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána proti ministerstvu vnitra, ačkoliv ministerstva jakožto organizační složky státu nemají od 1. 1. 2001 způsobilost být účastníkem řízení (srov. §3 zák. č. 219/2000 Sb.), správně soudy obou stupňů dovodily, že pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení je třeba řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit (srov. usnesení NS ČR ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 208/2001). V takovém případě je postup podle §43 o. s. ř. vyloučen.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, proto soud dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem a odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu