ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.2031.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 2031/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně A. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. Š., o 36.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 150/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2002, č. j. 19 Co 210/2001 – 83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 36.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v srpnu 1999 uzavřeli účastníci ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna bytového jádra v jejím bytě za dohodnutou cenu 35.940,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dílo neprovedl řádně a v požadované kvalitě a nedodržel závaznou technickou normu, obrátila se na soudního znalce, jenž ve svém posudku stanovil hodnotu poškozeného materiálu zakoupeného žalobkyní na částku 12.155,60 Kč a náklady na práci na odstranění nekvalitně provedených stavebních úprav na částku 14.500,- Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení 750,- Kč za znalecký posudek a částku 7.700,- Kč, která zahrnuje náklady spojené s náhradním ubytováním, a nájemné, jež platí ve svém bytě.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem z dne 17. 1. 2001, č. j. 12 C 150/2000 - 15, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12.905,60 Kč, ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění, že žalovaný neprovedl řádně výměnu bytového jádra na základě ústní smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky v srpnu 1999 a že žalobkyni poukázal z dosud zaplacené odměny za provedení díla v částce 15.400,- Kč částku 10.000,- Kč jako slevu z ceny díla, jak jej o to požádala v uplatněné reklamaci, dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou žalobkyni podle §420 odst. 1 obč. zák. jen ohledně částky 12.155,60 Kč za poškozený materiál a částky 750,- Kč za vyžádaný znalecký posudek. Nárok na zaplacení částky 15.400,- Kč, kterou by žalobkyně musela zaplatit jiné firmě za opravu díla, nepovažoval soud za opodstatněný, neboť dosud žádné prostředky v tomto ohledu nevynaložila a tudíž neprokázala, že ji škoda za opravu vznikla a v jaké výši. Důvodný není ani její požadavek na zaplacení části nájemného ve výši 3.000,- Kč, které poskytla své sestře za to, že jí umožnila bydlení v jejím bytě po dobu 2 měsíců, ani částky 4.700,- Kč jako náhrady nájemného placeného za byt žalobkyně, jenž nemohla užívat, protože za vynaložení těchto nákladů žalovaný neodpovídá, když žalobkyně od smlouvy neodstoupila, ani nepožadovala od žalovaného bezplatné odstranění vad díla.
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. 1. 2002, č. j. 19 Co 210/2001 - 83, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ohledně částky 12.905,60 Kč zamítl, ve zbytku jej potvrdil v tom správném znění, že se žaloba do částky 23.094,- Kč a úroku z prodlení ve výši 14 % z částky 36.000,- Kč od právní moci rozsudku do zaplacení zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a řízení dále doplnil obsahem dopisu žalobkyně ze dne 9. 9. 1999, adresovaným žalovanému, ze kterého zjistil, že žalobkyně uplatnila slevu z ceny díla, jeho opravu avšak nepožadovala. Jednotlivé nároky uplatněné žalobkyní posuzoval krajský soud podle předpokladů uvedených v ust. §420 odst. 1 obč. zák. a dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobkyně od uzavřené smlouvy o dílo neodstoupila, nýbrž požadovala slevu z ceny díla, která jí byla poskytnuta ve výši 10.000,- Kč, a dílo si ponechala, nárok na náhradu ceny použitého materiálu jí nevznikl; náklady na práci nebo materiál nutné na odstranění díla a jeho znovuvybudování „nejsou škodou ve smyslu §420 obč. zák.“ Dále dovodil, že mezi náklady, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s bydlením u své sestry, a porušením povinností žalovaného ze smlouvy o dílo není dána příčinná souvislost, neboť přijala-li žalobkyně poskytnutou slevu z ceny, nemohl již žalovaný „ovlivnit další nakládání s dílem“. Vzhledem k tomu, že znaleckým posudkem „si žalobkyně nechala ocenit výši škody“, nejedná se o náhradu nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s uplatněním vad díla (§509 obč. zák.), a proto ani požadavek žalobkyně na zaplacení 750,- Kč není opodstatněný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud sice správně vycházel z názoru, že ve smyslu ust. §507 obč. zák. měla žalobkyně právo od uzavřené smlouvy o dílo odstoupit, nesprávně však dovodil, že od smlouvy neodstoupila. V této souvislosti poukazuje na žalobu, v níž uvedla, že „podle §648 odst. 1 obč. zák. byla oprávněna požadovat bezplatné odstranění vad, avšak po zkušenostech s nekvalitní prací žalovaného a s jeho laxním a neprofesionálním přístupem zásadně odmítá, aby vady odstraňoval a dílo dokončoval on. Proto po žalovaném požaduje uvedenou částku, aby mohla práci zadat jiné firmě“. Ze žaloby tedy nevyplývá, že by po žalovaném požadovala slevu ceny díla, nýbrž že odstupuje od smlouvy a žádá po žalovaném náhradu škody, která jí v příčinné souvislosti s provedením díla žalovaným vznikla. Vadný je podle dovolatelky i závěr odvolacího soudu, že náklady na odstranění díla či jeho části a jeho nové vybudování nejsou škodou ve smyslu §420 obč. zák. Dále poukazuje na to, že částku 10.000,- Kč, kterou jí žalovaný vrátil, nechápala jako slevu z ceny díla, když podle zjištění znalce by na odstranění vad díla bylo třeba vynaložit 27.555,60 Kč. Pokud v tomto směru nesprávně formulovala žalobní návrh, měla být soudem poučena, neboť z návrhu je zřejmé, o co žalobkyni jde. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001; po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu jednak ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 12.905,60 Kč změněn, a dále ve výroku, jímž byl rozsudek okresního soudu potvrzen do částky 23.094,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 14 % z částky 36.000,- Kč od právní moci rozsudku do zaplacení. Přípustnost dovolání proti každému z těchto výroků rozsudku odvolacího soudu je proto třeba posuzovat samostatně.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 12.905,60 Kč změněn, není dovolání vzhledem k ust. §237 odst. 2 o. s. ř. přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč.
Protože potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích žalobkyně na náhradu škody (o nároku na zaplacení částky 15. 400,- Kč jako nákladů na práci na odstranění nekvalitně provedených stavebních úprav a o nároku na zaplacení částky 7.700,- Kč, která zahrnuje náklady spojené s náhradním ubytováním žalobkyně u její sestry, a nájemné, jež platí ve svém bytě), je přípustnost dovolání ohledně každého z těchto nároků třeba zkoumat samostatně, i když o nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura č. /2000, pod pořadovým číslem 9).
Pokud jde o výrok, jímž byl co do částky 15. 400,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustnost dovolání rovněž vyloučena ustanovením §237 odst. 2 o. s. ř., neboť tímto dovoláním dotčeným výrokem bylo ohledně tohoto uplatněného nároku rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a stejně tak není dovolání přípustné ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o uplatněném nároku žalobkyně na zaplacení částky 7.700,- Kč, neboť ani jím nebylo rozhodnuto o plnění převyšujícím 20.000,- Kč.
O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu rozhoduje soud usnesením (§167 odst. 1 o. s. ř.). Rozhoduje-li soud ve věci samé, rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 1, věta první o. s. ř.), do něhož pojme i výroky o nákladech řízení. Tím však neztrácí tato část výroku jeho rozhodnutí povahu usnesení. To platí i v řízení odvolacím (§211 o. s. ř.).
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu zákon nepřipouští (§238, §238a a 239 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž se věcí dále mohl zabývat - podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu