ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.2404.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 2404/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. V. proti žalované označené jako : „Česká republika, zastoupená 1) Kanceláří Poslanecké sněmovny ČR, se sídlem v Praze 1, Sněmovní 4, 2) Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, a 3) Ministerstvem spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,“ o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 506/92, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 1998, č. j. 13 Co 313/97-91, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. 3. 1997, č. j. 13 C 506/92-69, zastavil řízení podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř., zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by „Ministerstvu spravedlnosti a Ministerstvu školství ČR bylo uloženo nenakládat s částkou pro každého z nich ve výši 500.000,- Kč a uložit ji do depozitu soudu“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 1998, č. j. 13 Co 313/97-91, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení a náhradě nákladů potvrdil, ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, usnesení soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, v němž zároveň požádal o bezplatnou právní pomoc podle §138 o.s.ř. ve vazbě na ustanovení §241 o.s.ř., a namítl podjatost Městského soudu v Praze „jako celku“ a „soudce N. a spol.“ u Obvodního soudu pro Prahu 1.
Vzhledem k ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky posoudil dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v dané věci brání rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty druhé o.s.ř.
Podle ustanovení §240 odst. l věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §24l odst. l věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §24l odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1. 7. 1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzované věci žalobce podal vlastnoručně sepsané dovolání ze dne 26. 5. 1998, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 7. 2001, č. j. 13 C 506/92-99, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, č. j. 13 Co 214/2001-108, byla žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítnuta. Usnesením ze dne 5. 4. 2002, č. j. 13 C 506/92-109, Obvodní soud pro Prahu 1 žalobce vyzval, aby si ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení zvolil pro dovolací řízení právního zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §241 o.s.ř., a aby prostřednictvím advokáta podal řádné dovolání. Soud žalobce poučil, že nebude-li této výzvě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení bylo dne 12. 4. 2002 doručeno žalobci, který však na výzvu reagoval pouze dalším vlastnoručním přípisem a přes poučení dosud nedostatek povinného právního zastoupení neodstranil.
Je tedy zřejmé, že žalobce podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání. Nedostatek výše uvedené podmínky řízení nebyl dosud přes výzvu ve lhůtě soudem k tomu určené odstraněn.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první a §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2003
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu