ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.583.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 583/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) H. m. P., zastoupenému advokátem, a 2) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 182/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2002, č. j. 64 Co 111/2002-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení prvnímu žalovanému částku 7.575,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18. 12. 2001, č. j. 7 C 182/2001-50, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50.000,- Kč se 16 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a dále peněžitého důchodu ve výši 2.960,- Kč měsíčně od 14. 7. 1999 zvyšovaného ode dne 1. ledna každého následujícího roku o roční míru inflace dle sdělení Č. s. ú. s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2002, č. j. 64 Co 111/2002-71, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil výrok o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně nejprve tzv. blanketní dovolání, v němž pouze označila účastníky řízení, věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, s tím, že dovolání doplní dodatečně. V doplněném podání dovozuje dovolatelka přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., odůvodňuje dovolání důvody uvedenými v ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
První žalovaný ve vyjádření k dovolání upozorňuje především na skutečnost, že dovolání bylo o potřebné náležitosti doplněno až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. Kromě toho považuje dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za nepřípustné a navrhuje proto, aby je dovolací soud odmítl, případně zamítl.
Druhá žalovaná se ztotožnila s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle §43, §209 a §241b odst. 2, 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu a dovolatel tak v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených, případně že napadne dovoláním jen část výroku o dělitelném plnění. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout.
V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jejímu zástupci doručen dne 3. 10. 2002, podala ve dvouměsíční lhůtě (dne 29. 11. 2002) uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., tzv. blanketní dovolání, aniž by uvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá ani jaké uplatňuje dovolací důvody. Poslední den dvouměsíční lhůty k doplnění (odstranění vad) dovolání (§241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.) připadl na úterý 3. 12. 2002 (§57 odst. 2 o.s.ř.); žalobkyně však doplněné dovolání obsahující předepsané náležitosti podala k poštovní přepravě dne 10. 12. 2002, tedy již po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobkyně postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, i rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula dnem 3. 12. 2002, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.
Podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 2 věty první před středníkem a §146 odst. 3 a o.s.ř. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit prvnímu žalovanému na nákladech dovolacího řízení účelně vynaložené náklady, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 7.500,- Kč (vyjádření k dovolání) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (per analogiam) za situace, kdy této žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2003
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu