ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.844.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 844/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. N. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze, Vyšehradská 16, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 1431/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2002, č. j. 9 Co 158/2002-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 17. 12. 2001, č. j. 5 C 1431/99-42, zamítl návrh žalobce na povolení obnovy řízení, vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 17/94, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 10. 2002, č. j. 9 Co 158/2002-54, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že obnovu řízení povolil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2001) a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tím, že nejsou dány důvody pro obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. a že žalobce by měl svůj nárok uplatnit z titulu bezdůvodného obohacení u právního nástupce České státní pojišťovny. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Vzhledem k tomu, že odvolací soud v souladu s uvedeným přechodným ustanovením provedl řízení podle dosavadního předpisu, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V daném případě soud prvního stupně doručil stejnopisy usnesení odvolacího soudu žalované dne 6. 12. 2002 a obecné zmocněnkyni žalobce dne 11. 12. 2002. Posledně uvedeným dnem také napadené usnesení nabylo právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 13. 1. 2003 (datum 11. 1. 2003 připadlo na sobotu). Žalovaná však dovolání podala k poštovní přepravě až dne 28. 1. 2003, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání žalované odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat důvodností dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 1 písm. c) per analogiam o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2003
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu