ECLI:CZ:NS:2003:25.ND.273.2002.1
sp. zn. 25 Nd 273/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci návrhu věřitele ČO banky, a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka N., s. r. o., zastoupeného advokátem, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 245/2002, o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 245/2002 se nepřikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu České republiky věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Ko 245/2002, která mu byla soudem prvního stupně předložena s odvoláním dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.3.2002, č. j. 90 K 74/2000-134, jímž soud připustil změnu účastníka řízení v osobě navrhovatele s tím, že na místo dosavadního účastníka: ČO banka v P. 1, vstupuje do řízení jako účastník: ČKA v P. 7, k rozhodnutí o návrhu dlužníka na přikázání této věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci.
Dlužník odůvodnil svůj návrh na přikázání věci tím, že tak bude zabráněno precedenčnímu způsobu rozhodování ve věci jeho odvolání proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, neboť Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 13.5.2002, č. j. 1 Ko 175/2002-285, rozhodl v konkursní věci dlužníka – společnosti F., a. s., tak, že usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 89 K 73/2000 – 206, ze dne 18.2.2002, kterým byl připuštěn vstup ČKA v P. 7, do řízení namísto ČO banky, a.s., se sídlem v P. 1, potvrdil.
ČKA i ČO banka, které se k návrhu vyjádřily, projevily svůj zásadní nesouhlas s delegací věci Vrchnímu soudu v Olomouci. Podle ČKA nejsou důvody k pochybnostem o objektivitě řízení před Vrchním soudem v Praze; v návrhu dlužníka spatřuje spíše snahu o oddálení konečného rozhodnutí. Rovněž ČO banka, a. s. nepovažuje za důvod vhodnosti skutečnost, že Vrchní soud v Praze rozhodoval již v obdobné věci a nadto by podle ní delegace věci Vrchnímu soudu v Olomouci nebyla hospodárná ani účelná.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.) návrh projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. Skutečnost, že Vrchní soud v Praze rozhodoval jako soud odvolací v jiné (obdobné) věci, v daném případě potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.2.2002, čj. 89 K 73/2000-206, kterým byl připuštěn vstup České konsolidační agentury do řízení namísto Československé obchodní banky a. s., vyplývá z příslušnosti tohoto soudu dané zákonem, a sama o sobě bez existence dalších zvláštních okolností (které dlužník ani netvrdí) nezakládá důvod pro delegaci vhodnou. Přikázání věci se totiž musí opírat o důvody, které jsou výjimečné, a mají své opodstatnění ve zvláštních okolnostech konkrétní věci. Přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci není v posuzovaném případě vhodným opatřením, neboť se jím neumožní hospodárnější, rychlejší a po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci.
Proto Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28.ledna 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu