ECLI:CZ:NS:2003:25.ND.59.2003.1
sp. zn. 25 Nd 59/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. P., a. s., člen holdingu Č., o 22.430,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 294/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 294/2002 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Karviné.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Pardubicích bylo pod sp. zn. 6 C 294/2002 zahájeno řízení o návrhu žalobkyně H. K. proti žalované Č. P., a. s., o zaplacení částky 22.430,- Kč s příslušenstvím.
Dne 7. 4. 2003 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Okresním soudem v Pardubicích, spolu se spisem 6 C 294/2003, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné.
Návrh na delegaci vhodnou odůvodnila žalobkyně bez bližšího vysvětlení hospodárností řízení, zřejmě v návaznosti na svůj dřívější návrh, aby žalobkyně a dva svědci, kteří mají bydliště v okresu Karviná, byli vyslechnuti Okresním soudem v Karviné jako soudem dožádaným.
Žalovaná s návrhem žalobkyně nesouhlasí a má za to, že věc by měl rozhodnout místně příslušný soud.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Samotná okolnost, že účastník řízení nebo svědek má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že se nemohou pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu (žalobkyně nic takového ani netvrdí). Výslech svědků i žalobkyně může provést okresní soud v místě jejich bydliště jako soud dožádaný (§39 o.s.ř.), což ostatně i žalobkyně sama původně navrhla. Nejvyšší soud tedy za situace, kdy žalovaná s návrhem nesouhlasila, neshledal žádný důvod natolik výjimečný (mající své opodstatnění ve zvláštních okolnostech věci), aby odůvodňoval přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., a proto návrhu žalobkyně na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Petr Vojtek, v.r.
předseda senátu