ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1107.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1107/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Blanky Moudré a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobce P. J., proti žalovaným 1) P. G., 2) M. G. a 3) M. G., zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 62/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. října 2002, č. j. 19 Co 129/2002-61, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 10. 2002, č. j. 19 Co 129/2002-61, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (soudu prvního stupně) ze dne 10. 1. 2002, č. j. 5 C 62/2000-50, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovaným vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat dům čp. 325/III s příslušenstvím sestávajícím se z garáže a kolny ve V. M. v ulici V P., změnil jej ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobci nesvědčí žádné právo, na jehož základě by se mohl domáhat vyklizení sporných nemovitostí, neboť žalobce není jejich vlastníkem, a kupní a darovací smlouva ze dne 17. 7. 1992 je v části, jíž se prví dva žalovaní zavázali zajistit žalobci doživotní bezplatné užívání celého objektu, pro neurčitost neplatná (§37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění v tu dobu platném - dále jen „obč. zák.“), s tím, že i kdyby tomu tak nebylo, jednalo by se o osobní závazek prvých dvou žalovaných, který nepřešel na třetího žalovaného, jenž je vlastníkem nemovitosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce - nezastoupen advokátem - dne 18. 11. 2002 k poštovní přepravě dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas se závěry odvolacího soudu a navrhl napadený rozsudek zrušit.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), že však nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má - li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná - li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy. Nemá - li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Protože dovolatel nebyl zastoupen advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sám měl právnické vzdělání, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 3. 2003, č. j. 5 C 62/2000 - 70, vyzván, aby si ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení pro řízení o dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby předložil plnou moc, kterou tomuto zástupci udělí. Současně byl poučen, že dovolací řízení bude zastaveno, nepředloží-li v poskytnuté lhůtě plnou moc zvoleného advokáta. Usnesení s výzvou bylo dovolateli doručováno prostřednictvím pošty. Jelikož v době doručování nebyl zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržoval, byla mu zásilka dne 3. 4. 2003 uložena u pošty, a protože si dovolatel zásilku přes výzvu do tří dnů od uložení nevyzvedl, má se za to, že mu byla doručena ve smyslu §46 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k §57 odst. 1, 2 o. s. ř. dne 7. 4. 2003. Dovolatel na výzvu dosud nikterak nereagoval.
Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 části věty první před středníkem o. s. ř. ve spojení s §241 odst. 2 o. s. ř. nebyla přes provedené opatření soudem prvního stupně do dnešního dne splněna. Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobcům v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měli jinak právo proti žalovanému, který procesně zavinil zastavení dovolacího řízení ( §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu