ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.120.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 120/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. b. d. P. s. L., proti žalovaným 1) M. S., a 2) A. S., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1143/99, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. ledna 2001, č. j. 29 Co 59/2001 - 26, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 1. 2001, č. j. 29 Co 59/2001 - 26, odmítl pro opožděnost odvolání první žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci (soudu prvního stupně) ze dne 26. 9. 2000, č. j. 9 C 1143/99 - 17, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu č. 7 o velikosti 3+1, ve třetím nadzemním podlaží domu čp. 227 v L., kterou dal dne 22. 11. 1999 žalobce žalovaným, dále rozhodnuto o výpovědní lhůtě, o povinnosti žalovaných vyklidit a vyklizený odevzdat předmětný byt žalobci do patnácti dnů po zajištění přístřeší, a o nákladech řízení.
Podle úmrtního listu, vystaveného magistrátem města Liberec dne 15. 1. 2001, druhý žalovaný A. S., narozený dne 30. 6. 1955, zemřel dne 3. 12. 2000. V řízení bylo dále pokračováno pouze s první žalovanou, která se po smrti manžela - druhého žalovaného stala jedinou nájemkyní bytu (§707 odst. 1 obč. zák.).
Proti usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 16. 2. 2001, podala první žalovaná - nezastoupena advokátem - dne 20. 2. 2001 k poštovní přepravě podání, které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen „o. s. ř.“) považovat za dovolání. Vyjádřila v něm nesouhlas s postupem odvolacího soudu.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Odvolací soud sice rozhodl dne 30. 1. 2001, jelikož však předmětem odvolacího přezkumu bylo rozhodnutí vydané soudem prvního stupně dne 26. 9. 2000, vztahoval se i na odvolací řízení postup podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001 (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Proto rovněž Nejvyšší soud posoudil věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), že však nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem (nyní pouze advokátem), jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.
Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Protože dovolatelka nebyla zastoupena advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sama měla právnické vzdělání, byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 1. 2002, č. j. 9 C 1143/99 - 33, vyzvána, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení doplnila dovolání o potřebné náležitosti, a současně byla upozorněna na podmínku povinného zastoupení advokátem s tím, že nebudou - li vady dovolání ve stanovené lhůtě odstraněny, dovolací soud dovolací řízení zastaví. Usnesení s výzvou bylo dovolatelce doručeno dne 17. 5. 2002 a 18. 11. 2002, nedostatek advokátního zastoupení však odstraněn nebyl.
Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §241 odst. 2 větou druhou o. s. ř. nebyla do dnešního dne splněna. Nejvyšší soud proto dovolací řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měl jinak právo proti první žalované, která procesně zavinila zastavení dovolacího řízení (ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu