ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1205.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1205/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobce města V. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. O., o zaplacení částky 885,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky Valašské Meziříčí pod sp. zn. 17 C 100/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky Valašské Meziříčí ze dne 3. září 2001, čj. 17 C 100/2001-21, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 9. 2001, č. j. 17 C 100/2001-21, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 885,- Kč s příslušenstvím, žalobu na zaplacení poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile z dlužné částky za dobu od 16. 5. 1998 do 31. 5. 2001 zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dne 23. 8. 2002 dovolání ve znění jeho doplňku ze dne 23. 10. 2002, které adresoval Nejvyššímu soudu v Brně a v němž se domáhal „zrušení soudního jednání proti jeho osobě“.
Usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. l1. 2002, č. j. 17 C 100/2001-29, jímž bylo dovolání žalovaného odmítnuto pro opožděnost, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, č. j. 42 Co 194/2003-50, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně, který věc následně předložil Nejvyššímu soudu České republiky.
Z ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „o. s. ř.“), vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Naproti tomu opravným prostředkem, kterým může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje, je odvolání (§201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Příslušným soudem proto není Nejvyšší soud České republiky, jemuž ustanovení §10a o. s. ř. svěřuje příslušnost rozhodovat o dovoláních proti pravomocným rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích. Na tomto závěru nemůže změnit nic ta okolnost, že v dané věci proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2.000,- Kč, není odvolání přípustné ve smyslu §202 odst. 2 o. s. ř.
Tím, že žalovaný napadl dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul neexistenci podmínky dovolacího řízení.
Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 věta první, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 1 věty první o. s. ř. a ze skutečnosti, že žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalovanému, jenž z procesního hlediska zavinil zastavení řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2003
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r. předseda senátu