ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.126.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 126/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně městské části P., proti žalovanému Z. M. (původně též i proti žalované J. M., zemřelé 26. 8. 2002), o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 162/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2001, č. j. 39 Co 95/01-33, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný Zdeněk Musil je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 15. 11. 2000, č. j. 13 C 162/99-14, zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 12, II. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve 2. podlaží domu č. p. 790 v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), dané žalobkyní žalovaným – manželům J. a Z. M.; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, č. j. 39 Co 95/01-33, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, žalovaným uložil byt vyklidit do patnácti dnů po skončení nájmu, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní včasným dovoláním, v němž namítli, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 19. 9. 2001, musel odvolací soud – v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. – v odvolacím řízení postupovat podle dosavadních právních předpisů; Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání. Z povahy a účelu povinného zastoupení vyplývá nejen to, že dovolatel – pokud nemá právnické vzdělání – musí být zastoupen advokátem, ale i požadavek, že dovolání musí být tímto advokátem rovněž sepsáno (srov. §241 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Zvolí-li si dovolatel advokáta až poté, co sám podal dovolání, je k naplnění požadavku nuceného zastoupení nezbytné, aby zmocněnec dovolatele již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním, popř. aby sdělil soudu, že se s podaným dovoláním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není požadavku povinného zastoupení vyhověno. Zastoupení dovolatele advokátem na základě dohody o plné moci je třeba soudu prokázat, a to předložením listiny tuto plnou moc obsahující.
Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Nevyhovuje-li dovolatel podmínce povinného zastoupení, provede soud potřebná opatření k jejímu naplnění (zpravidla vyzve toho, kdo vystupuje jako zmocněnec, popř. účastníka, aby ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, příp. vyzve zmocněnce dovolatele, aby učinil úkony nutné ke splnění podmínky povinného zastoupení).
V dané věci podali žalovaní (nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by měli právnické vzdělání) dovolání (datované 28. 11. 2001), které bylo sepsáno advokátem. Protože nebylo doloženo zastoupení dovolatelů jmenovaným advokátem, soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 6. 2002, č. j. 13 C 162/99-48, vyzval žalované, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení předložili soudu plnou moc, kterou udělili advokátu JUDr. P. S. pro zastupování v dovolacím řízení; současně je poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li výzvě vyhověno (toto usnesení bylo žalovaným doručeno dne 25. 6. 2002 – srov. dodejky na č. l. 48 verte spisu).
V podání, datovaném 26. 6. 2002, doručeném soudu prvního stupně dne 27. 6. 2002, sdělil advokát JUDr. M. J., že původní zmocněnec dovolatelů - advokát JUDr. P. S. zemřel, a že mu dovolatelé udělili plnou moc k zastupování v dovolacím řízení v dané věci; současně JUDr. M. J. předložil písemnou plnou moc, datovanou 26. 6. 2002, udělenou mu žalovanými. Vzhledem k tomu, že nebylo doloženo splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů advokátem JUDr. M. J., soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 9. 2002, č. j. 13 C 162/99-56, vyzval jmenovaného advokáta, aby se ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení vlastnoručně podepsaným podáním ztotožnil s dovoláním žalovaných ze dne 28. 11. 2001, nebo je nahradil podáním vlastním; současně jej poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li výzvě vyhověno. Přestože toto usnesení bylo doručeno JUDr. M. J. dne 11. 9. 2002, a posléze opětovně dne 18. 11. 2002 (srov. dodejku na č. l. 55 a dodejku na č. l. 58 verte), dosud této výzvě nevyhověl.
Z obsahu spisu dále vyplývá, že v podání, datovaném 25. 9. 2002, doručeném soudu prvního stupně dne 30. 9. 2002, sdělil advokát JUDr. B. Š., že žalovaná J. M. dne 26. 8. 2002 zemřela (kopie úmrtního listu byla přiložena), a současně požádal o zaslání stejnopisu dovolání žalovaných; tento mu byl soudem prvního stupně doručen dne 23. 10. 2002 (srov. dodejku na č. l. 57 verte spisu). Následně - v podání, datovaném 5. 11. 2002, doručeném soudu prvního stupně dne 8. 11. 2002, uvádí JUDr. B. Š., že se „ztotožňuje s dovoláním podaným dne 30. 11. 2001 JUDr. S.“; plná moc udělená mu žalovanými (resp. žalovaným Z. M.) předložena nebyla. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by JUDr. B. Š. jednal v substituci jménem advokáta JUDr. M. J.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud přípisem ze dne 27. 2. 2003 opětovně požádal advokáta JUDr. M. J., aby ve lhůtě deseti dnů sdělil, zda zastupuje žalované (resp. nyní již toliko žalovaného Z. M.) v dovolacím řízení, a aby v kladném případě učinil úkon, k němuž byl vyzván usnesením soudu prvního stupně, jímž by bylo prokázáno splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele. Přestože tento přípis byl JUDr. M. J. doručen dne 10. 3. 2003, dosud na něj nereagoval. Rovněž tak Nejvyšší soud požádal advokáta JUDr. B. Š. přípisem ze dne 27. 2. 2003, aby ve lhůtě deseti dnů sdělil, zda zastupuje žalované (resp. nyní již toliko žalovaného Z. M.) v dovolacím řízení, a aby v kladném případě předložil plnou moc, toto zastoupení prokazující. Ačkoliv tento přípis byl JUDr. B. Š. doručen dne 10. 3. 2003, dosud na něj nereagoval.
Z uvedeného je zřejmé, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř., nebyl přes provedená opatření ze strany soudu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. a žalovanému, nesoucímu procesní zavinění na tom, že řízení muselo být zastaveno, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 950.- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 424/200 Sb.), a z paušální částky náhrad ve výši 75.- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. srpna 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu