ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1272.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1272/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. M. Ch. proti žalované M. N., o splnění povinnosti pronajímatele bytu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 1662/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. června 2001, č. j. 28 Co 210/2001-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. prosince 2000, č. j. 9 C 1662/98-53, uložil žalované povinnost zajistit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu č. 2 v prvním podlaží domu čp. 675 v B. ulici v P., zejména mu zajistit volný přístup do sklepa na uhlí a zajistit mu vybavení jeho bytu funkčním elektrickým čtyřploténkovým sporákem, a zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zajištění volného přístupu do sklepa k elektrickému čerpadlu, zajišťujícímu dodávku vody do bytu žalobce, zajištění volného přístupu k pojistkové skříni a předání náhradního klíče od pojistkové skříně. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. června 2001, č. j. 28 Co 210/2001-72, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o zamítnutí žaloby v části, v níž se žalobce domáhal zajištění přístupu do sklepa k elektrickému čerpadlu a k pojistkové skříni a předání náhradního klíče od pojistkové skříně, a ve výroku o nákladech řízení; současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.586,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti výroku o nákladech odvolacího řízení, podal žalobce dovolání. V dovolání mimo jiné namítl, že mu „bylo přiznáno zařazení do kategorie ex offo, tj. aby byl chráněn vůči nákladům“, požádal, aby „vzhledem k této skutečnosti … byl zproštěn nákladů“, a pokračoval, že „paní Novotná si vzala svého obhájce, kterého by si ovšem měla sama zaplatit, oněch 5586 Kč“. V následném podání žalobce rovněž uvedl, že „nebyl upozorněn, nikde mu nebylo řečeno, že je pro něj rizikem se odvolat kvůli placení nákladů odvolacího řízení“. Současně v něm požádal, „aby byl na základě přijmutí do systému ex offo zproštěn platby, tj. náhrady nákladů odvolacího řízení, které si účtuje paní JUDr. S. neadekvátně, místo aby je požadovala na své klientce, paní Novotné, která si ji objednala“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.) řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu, ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 22. prosince 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 14. června 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001, jak správně uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Poté Nejvyšší soud shledal, že dovolání – proti výroku o nákladech odvolacího řízení – bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Následně se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Pro posouzení přípustnosti dovolání, jehož rozsahem je dovolací soud ve smyslu §242 odst. 1 a odst. 3 věty první o.s.ř. vázán, je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech odvolacího řízení. Ve výrokové části rozsudku (srovnej ustanovení §157 odst. 1 o.s.ř., které ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř. platí i pro řízení odvolací) soud vysloví obsah rozhodnutí ve věci samé a rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení (§155 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř.). To však nic nemění na tom, že rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř.), byť jako takové je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí, v daném případě součástí rozsudku odvolacího soudu. Navíc výrok týkající se náhrady nákladů odvolacího řízení není výrokem potvrzujícím či měnícím rozsudek soudu prvního stupně, neboť až v odvolacím řízení mohlo být – logicky vzato – rozhodováno o jeho nákladech (o těchto nákladech bylo tedy rozhodováno „nově“ až v odvolacím řízení).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů přípustnosti dovolání v těchto ustanoveních vyjmenovaných však v dané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je vyloučena proto, že o nákladech odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud „nově“ (nemohl tak změnit usnesení soudu prvního stupně, jak to předpokládá pro účely přípustnosti dovolání citované ustanovení); dovolání by však nebylo přípustné ani v případě, že by usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, neboť uvedené ustanovení vylučuje přípustnost dovolání mimo jiné i proti usnesení o nákladech řízení, jímž je i napadené usnesení odvolacího soudu. Usnesení o nákladech odvolacího řízení pak nelze podřadit ani písmenům b/ až f/ ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v §239 o.s.ř. nemohou být naplněny již proto, že usnesení o nákladech odvolacího řízení není usnesením ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. V posuzovaném případě byl pro účely odvolacího řízení věcí samou nárok, týkající se zajištění volného přístupu do sklepa k elektrickému čerpadlu a k pojistkové skříni a předání náhradního klíče od pojistkové skříně, a rozhodnutí odvolacího soudu, týkající se tohoto nároku, dovoláním napadeno nebylo.
Protože podle §238a a §239 o.s.ř. dovolání přípustné být nemůže (žalobce se ostatně přípustnosti uplatněného dovolání podle těchto ustanovení ani nedovolává), mohlo by dovolání v této věci být přípustné jedině za podmínek stanovených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou případů uvedených v §237 odst. 2 o.s.ř.), jestliže je dán některý z důvodů v něm uvedených. Žalobce nenamítá, že by byl dán některý z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. a ze spisu se žádná z vad v tomto ustanovení uvedených nepodává.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení – za situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a procesně úspěšné žalované v souvislosti s řízením o dovolání náklady nevznikly – je odůvodněno ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu