ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.135.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 135/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobců A) J. N., B) R. N., C) J. N., a D) H. N., proti žalované E. B., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 199/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 20 Co 417/2002-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 4. 2001, č. j. 12 C 199/2000-21, vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 5 o velikosti 1+1, 4. kategorie se společným WC, ve třetím podlaží domu čp. 754 ve S. a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 18. 7. 2001, č. j. 12 C 199/2000-31, soud prvního stupně odvolací řízení proti uvedenému rozsudku pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání žalovanou zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná proti tomuto usnesení podala odvolání, které soud prvního stupně pro opožděnost odmítl usnesením ze dne 6. 3. 2002, č. j. 12 C 199/2000-44, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 29. 8. 2002, č. j. 12 C 199/2000-70, a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 11. 2002, č. j. 20 Co 417/2002-74, usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2002, č. j. 12 C 199/2000-44, ve spojení s usnesením ze dne 29. 8. 2002, č. j. 12 C 199/2000-70, potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (nezastoupena advokátem) podáním, jež označila jako „opětovné odvolání“, které - posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění jeho novely provedené s účinností ode dne 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen „o. s. ř.“) - je dovoláním. Vyjádřila v něm nesouhlas s postupem soudu ve věci samé a žádala o „znovuotevření celé žaloby v právní věci o vyklizení bytu“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o. s. ř.
O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedený.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001.
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a odpovídá situaci, kdy žalobcům v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu