ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1431.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1431/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Správy domovního fondu města O., městského obvodu P., proti žalované H. Č., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 324/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 1999, č. j. 8 Co 419/99-41, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 8. 1999, č. j. 8 Co 419/99-41, potvrdil rozsudek ze dne 27. 1. 1998, č. j. 54 C 324/95-24, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 57, I. kategorie, sestávajícímu z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, ve 12. patře domu č. p. 4431 na ulici P. č. 57, určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, žalované uložil byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., opírající se o neplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce, uplatněný ve výpovědi dané žalobcem žalované, je dán.
V podání doručeném soudu prvního stupně dne 27. 9. 1999, které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) posuzovat jako dovolání, žalovaná (nezastoupena advokátem) žádá Krajský a Okresní soud v Ostravě o „odklad a znovuprojednání této záležitosti“, a uvádí (rovněž tak jako v dalších podáních datovaných 27. 9. 1999 a 25. 10. 1999) důvody, pro které nezaplatila nájemné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 30. 8. 1999, Nejvyšší soud dovolání žalované projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytnout právní pomoc. Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V dané věci podala žalovaná dovolání, aniž byla při tomto úkonu zastoupena advokátem, a nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měla právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 7. 3. 2000, č. j. 54 C 324/95-71, ve spojení s usnesením ze dne 5. 2. 2001, č. j. 54 C 324/95-77, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby si ve lhůtě osmi dnů od doručení tohoto usnesení zvolila advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. o povinném právním zastoupení, a o následcích nesplnění této výzvy (tj. o zastavení dovolacího řízení). Uvedená usnesení soudu prvního stupně byla žalované doručena dne 13. 3. 2000 a dne 12. 2. 2001, avšak výzvě v nich obsažené nevyhověla.
Opakovaně – usnesením ze dne 1. 10. 2002, č. j. 54 C 324/95-98, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby v případě, že svým podáním, doručeným soudu 27. 9. 1999 a dalšími podáními ze dne 27. 9. 1999 a ze dne 25. 10. 1999, mínila podat dovolání, předložila soudu ve lhůtě deseti dnů soudu plnou moc advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. o povinném právním zastoupení dovolatele, o tom, že nebude-li výzvě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno, jakož i o tom, že může požádat o ustanovení právního zástupce. Přestože toto usnesení bylo žalované doručeno dne 15. 10. 2002, dosud této výzvě nevyhověla.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nebyl nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. přes výzvu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalované zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první (per analogiam) o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu