ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1932.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1932/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně S. L. s.r.o., proti žalované R. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 15 C 238/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2002, č. j. 13 Co 323/2002-60, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2002, č. j. 13 Co 323/2002-60, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. května 2002, č. j. 13 Co 323/2002-60, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Sokolově (soudu prvního stupně) ze dne 4. února 2002, č. j. 15 C 238/2001-43, tak, že zamítl žalobu (na přivolení k výpovědi z nájmu „bytu č. 3 o velikosti kuchyně a 2 pokojů s příslušenstvím, II. kategorie, ve 2. podlaží domu čp. 1386 v S.“ – dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Na základě zjištění, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) nezaplatila žalobkyni (pronajímatelce) nájemné za měsíce červen, červenec a srpen 2001, a že za měsíc září 2001 zaplatila z titulu nájemného pouze částku 1.858,- Kč, usoudil soud prvního stupně na naplněnost uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“). Naproti tomu odvolací soud dovodil, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. naplněn není. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení přečtením ústřižků poštovních poukázek vzal totiž mimo jiné za zjištěno, že „za období červenec, srpen a září 2001 bylo nájemné hrazeno včas a v předepsané výši na adresu a účet pronajímatele“, a že nájemné za měsíc červen 2001 bylo uhrazeno ještě „na adresu předchozího majitele“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání především namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; uplatnila tak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. I když dále uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je „postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“, ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – neuplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., nýbrž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Námitkou, že platby nájemného za měsíce červenec, srpen a září 2001 nikdy neobdržela, neboť byly jako nevyplatitelné v důsledku špatně vyplněného čísla účtu pronajímatelky uvnitř poštovní poukázky vráceny zpět odesílateli, zpochybnila v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. správnost skutkového zjištění, že „za období červenec, srpen a září 2001 bylo nájemné hrazeno včas a v předepsané výši na adresu a účet pronajímatele“. Prostřednictvím užitého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. žalobkyně napadla správnost právního závěru, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. není v daném případě naplněn. Současně namítla, že žalovaná ji měla na nemožnost placení nájemného upozornit, a uvedla, že omluvit jí nemůže ani její uvěznění. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. Se zřetelem k výše uvedenému však ve skutečnosti nebyly namítány ani vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; přitom z obsahu spisu nevyplývá, že by v řízení k těmto vadám došlo.
Je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ (v projednávané věci je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se okolností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z pohledu skutkové podstaty podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. (v podobě nezaplacení nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce) bylo v projednávané věci nepochybně právně významné skutkové zjištění, týkající se plateb nájemného za měsíce červen, červenec, srpen a září 2001. Na rozdíl od soudu prvního stupně vzal odvolací soud za zjištěno, že nájemné za měsíce červenec, srpen a září 2001 „bylo hrazeno včas a v předepsané výši na adresu a účet pronajímatele“. Uvedený skutkový závěr učinil z ústřižků poštovních poukázek, přečtených k důkazu u odvolacího jednání dne 16. května 2002 (provedení tohoto důkazu navrhla žalovaná ve svém dopisu na č. l. 34 a 35 spisu). Zmíněný skutkový závěr o zaplacení nájemného na účet pronajímatelky však z přečtených ústřižků poštovních poukázek nevyplynul a odvolací soud neprovedl jiné (další) důkazy, z nichž by vyplývalo, že platby uvedené na ústřižcích poštovních poukázek skutečně na účet pronajímatelky došly. Přitom nelze opomenout, že v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§120 odst. 2 o.s.ř., který je za použití §211 o.s.ř. aplikovatelný rovněž v odvolacím řízení). V této souvislosti nelze přehlédnout, že ani samotná žalobkyně se k uvedenému důkazu nevyjádřila (odvolacího jednání dne 16. května 2002, při němž byl zmíněný důkaz proveden, se totiž nezúčastnila). Skutkový závěr o zaplacení nájemného za uvedené měsíce (na účet pronajímatelky) tak odvolací soud učinil, aniž pro to měl oporu v provedených důkazech. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. byl proto užit opodstatněně, neboť odvolací soud vzal v úvahu okolnosti, které ohledně zaplacení nájemného za měsíce červenec, srpen a září 2001 na účet pronajímatelky z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo.
Nelze-li pokládat za správné skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vyšel při posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., neobstojí ani právní závěr, mající základ v uvedeném nesprávném skutkovém zjištění, tj. závěr, že výpovědní důvod podle citovaného ustanovení není naplněn.
Napadený rozsudek není tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř., obsahově konkretizovaných dovolacími námitkami žalobkyně, ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. správný. Dovolací soud jej proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu