ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.399.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 399/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce h. m. P., proti žalovaným 1) P. V., a 2) P. V., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 319/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2001, č. j. 64 Co 233/2001-40, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. dubna 2000, č. j. 6 C 319/99-8, ve znění opravných usnesení ze dne 8. září 2000, č. j. 6 C 319/99-14, a ze dne 29. března 2001, č. j. 6 C 319/99-20, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. dubna 2000, č. j. 6 C 319/99-8, ve znění opravných usnesení ze dne 8. září 2000, č. j. 6 C 319/99-14, a ze dne 29. března 2001, č. j. 6 C 319/99-20, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do šesti měsíců od právní moci rozsudku „byt č. 21 o třech pokojích a jedné kuchyni s příslušenstvím, I. kategorie, na 6. podlaží domu čp. 945 v P., k. ú. H.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. září 2001, č. j. 64 Co 233/2001-40, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravných usnesení) potvrdil ve výroku o věci samé a změnil v souvisejícím nákladovém výroku. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – s odkazem na ustanovení §126 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění, dovodil, že od 1. července 1999 bydlí žalovaní v předmětném bytě bez právního důvodu, neboť ke dni 30. června 1999 skončil jejich nájemní poměr k bytu, sjednaný na základě nájemní smlouvy ze dne 30. června 1994 na dobu určitou (na dobu 5 let).
Žalovaní – zastoupeni advokátkou – podali dne 10. prosince 2001 k poštovní přepravě blanketní dovolání. Označili v něm rozhodnutí, proti nimž dovolání směřují, tj. „do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 4 2000 (č.j. 6 C 319/99-8) ve znění opravného usnesení ze dne 8.9.2000 a do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2001 (č.j. 64 Co 233/2001)“, jak výslovně v této souvislosti uvedli. Současně sdělili, že dovolání podávají „dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. ve znění platném k 31. 12. 2000“, a že „odůvodnění dovolání doplní bez zbytečného odkladu“. Na výzvu soudu prvního stupně, učiněnou formou usnesení ze dne 27. května 2002, č. j. 6 C 319/99-48, reagovali podáním ze dne 19. června 2002, v němž prostřednictvím advokátky požádali o „prodloužení soudem stanovené lhůty pro doplnění dovolání v rozsahu soudem stanoveném a současně o prominutí zmeškání soudem stanovené lhůty pro doplnění dovolání“.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, popř. odmítnuto, pokud bude řádně zdůvodněno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu, ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 12. dubna 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalovaných proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 27. září 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. dubna 2000, č. j. 6 C 319/99-8 (ve spojení s opravnými usneseními ze dne 8. září 2000, č. j. 6 C 319/99-14, a ze dne 29. března 2001, č. j. 6 C 319/99-20), který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně; ostatně dovolatelé to v dovolání ani nezpochybnili. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (dovolatelé uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podali). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1647/97). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. dubna 2000, č. j. 6 C 319/99-8 (ve spojení s opravnými usneseními ze dne 8. září 2000, č. j. 6 C 319/99-14, a ze dne 29. března 2001, č. j. 6 C 319/99-20), zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c o.s.ř.).
Poté Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Podle §241 odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze podat jen pro některý z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ až d/ o.s.ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že včasné blanketní dovolání žalovaných neobsahovalo kromě označení napadených rozhodnutí a uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (bez jakékoliv konkretizace) žádné náležitosti uvedené v §241 odst. 2 o.s.ř. Usnesením ze dne 27. května 2002, č. j. 6 C 319/99-48, vyzval soud prvního stupně žalované k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení a poučil je o procesních důsledcích, jaké by neodstranění vad ve lhůtě soudem stanovené mělo. Citované usnesení bylo doručeno zástupkyni žalovaných do vlastních rukou dne 10. června 2002. Dvoutýdenní lhůta k odstranění vad dovolání uplynula 25. června 2002, avšak žalovaní své dovolání nedoplnili ani v průběhu této lhůty a ani po jejím uplynutí a dovolání nedoplnili do současné doby.
Nebyly-li za tohoto stavu namítány a nepodávají-li se ani z obsahu spisu vady podřaditelné pod ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., dospěl dovolací soud k závěru, že pro vady dovolání nelze v řízení pokračovat; dovolací řízení muselo být proto podle §243c a §43 odst. 2 o.s.ř. zastaveno.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. a zavázal žalované, kteří z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože v projednávané věci bylo dovolací řízení zahájeno dne 10. prosince 2001 (podáním dovolání - srov. §82 odst. 1 ve spojení s §243c o.s.ř.), tj. po 1. lednu 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 30/2000 Sb., určuje se výše odměny za zastupování žalobce advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Jelikož vyhláška č. 484/2000 Sb. neupravuje nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), rozhodl dovolací soud o náhradě hotových výloh zástupce žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že dovolací náklady řízení žalobce činí 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 odst. 1 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a 75,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. dubna 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu