ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.518.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 518/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 1110/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2002, č. j. 18 Co 315/2002-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 9. 2002, č. j. 18 Co 315/2002-50, potvrdil rozsudek ze dne 13. 3. 2002, č. j. 4 C 1110/2001-22, kterým Okresní soud ve Svitavách (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu v domě č. p. 573, 574, v P., sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalovanému byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěru okresního soudu o existenci uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., opírajícího se o neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce, jakož i o formě bytové náhrady, na jejíž zajištění byla vázána povinnost žalovaného k vyklizení bytu. Neshledal, že by přivolení k výpovědi bylo v dané věci v rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil prostřednictvím advokáta, jenž mu byl ustanoven; přípustnost dovolání opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu označuje otázku, že v dané věci bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, aniž soud přihlédl k sociálním poměrům žalovaného a k okolnosti, že nájemní vztah k předmětnému bytu zanikl podle §584 obč. zák. splynutím - v důsledku nabytí vlastnického práva žalovaného k bytu. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání je opožděné.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (240 odst. 2 o. s. ř.). Podle §240 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
V projednávané věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno právnímu zástupci žalovaného dne 27. září 2002 (srov. záznam o doručení zásilky na č. l. 52 spisu). Z poučení, obsaženého v závěru rozsudku odvolacího soudu, vyplývá, že účastníci byli poučeni tak, že: „Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu ve Svitavách ….“. Ze spisu se podává, že dovolání bylo podáno osobně u Okresního soudu ve Svitavách dne 13. prosince 2002 (srov. otisk podacího razítka na č. l. 53), opravné usnesení odvolacím soudem vydáno nebylo.
Z uvedeného je zřejmé, že dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání uplynula ve smyslu ustanovení §57 o. s. ř. dne 27. listopadu 2002 (středa). Bylo-li dovolání podáno u soudu první stupně až dne 13. prosince 2002, stalo se tak zjevně opožděně. Pro úplnost lze dodat, že v dané věci nejde o žádný z případů uvedených v §240 odst. 3 o. s. ř., upravujících zachování dovolací lhůty.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218a o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalovanému.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu