ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.535.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 535/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Hany Müllerové ve věci žalobkyně A. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) D. S., 2) V. S., oběma zastoupeným advokátkou, a 3) m. H. K., o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 57/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. srpna 2002, č. j. 20 Co 325/2002-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 6. 2002, č. j. 16 C 57/2001-41, zastavil řízení (výrok I.) o žalobě o neplatnost nájemní smlouvy, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným a druhou žalovanou (výrok II.) a ve vztahu mezi žalobkyní a třetím žalovaným (výrok III.).
K odvolání žalobkyně a k odvolání prvního žalovaného a druhé žalované (směřujícím proti výrokům o nákladech řízení) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 8. 2002, č. j. 20 Co 325/2002-53, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobkyně a první žalovaný a druhá žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení, a ve výroku III. usnesení soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu - proti výrokům o nákladech řízení před soudem prvního stupně - podala žalobkyně (zastoupena advokátem) včas dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že věc „nesprávně posoudil z právního hlediska, když měl aplikovat ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř., a následně ustanovení §5 písm. b) vyhl. č. 484/2000“. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci byly dovoláním napadeny výroky usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 pím. a) o. s. ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. .ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu