ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.54.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 54/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Müllerové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva H. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. Z., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 18.024,- Kč, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 25 Ro 287/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. května 2002, č. j. 23 Co 164/2002-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 10. dubna 2002, č. j. 25 Ro 287/2001-28, odmítl odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 14. 12. 2001, č. j. 25 Ro 287/2001-6, podle §172 odst. 3 (správně §174 odst. 3) o. s. ř. s odůvodněním, že odpor byl podán opožděně.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 23. května 2002, č. j. 23 Co 164/2002-37, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně opožděně.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním (podání ze dne 9. 8. 2002), které doplnil nejprve sám (podání ze dne 11. 9. 2002) a posléze prostřednictvím advokátky, ustanovené mu podle §30 o. s. ř. usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. října 2002, č. j. 25 Ro 287/2001-63 (podání ze dne 12. 11. 2002), jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnil v něm dovolací důvod podle ustanovení §41a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (zřejmě správně §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně namítl, že v zásilce, zaslané mu soudem prvního stupně, kterou osobně převzal dne 18. 12. 2001, se platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2001, č. j. 25 Ro 287/2001-6, nenacházel. I když pracovnice soudu prvního stupně V. a F. při svém výslechu popřely, že by se mohly dopustit porušení svých pracovních povinností, nelze podle jeho mínění tuto možnost vyloučit. Dovolacímu soudu navrhl usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání nepokládá za přípustné, neboť napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000 Kč (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a dovolání bylo podáno advokátem až po uplynutí zákonné lhůty zakotvené v §240 o. s. ř. Dále vyjádřil názor, že tvrzení žalovaného o nedoručení platebního rozkazu je účelové. Dovolacímu soudu navrhl dovolání odmítnout, případně je zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 a §241b odst. 3 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338 za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl - li soud prvního stupně podle ustanovení §174 odst. 3 věty první o. s. ř. odpor proti platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Pokud žalobce ve vyjádření k dovolání argumentoval, že dovolání není přípustné z důvodu uvedeného v §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., aplikace uvedeného ustanovení nepřichází v dané věci v úvahu, neboť (jak již bylo výše uvedeno) výluka přípustnosti dovolání v „bagatelních“ věcech se týká rozsudků a usnesení ve věci samé a dále případů uvedených v §238 odst. 1 o. s. ř., o které však v tomto případě nejde.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcovy náklady spojené s podáním dovolacího vyjádření se nejeví jako účelně vynaložené.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2003
JUDr. Hana Müllerová, v.r.
předsedkyně senátu