ECLI:CZ:NS:2003:26.ND.86.2003.1
sp. zn. 26 Nd 86/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Müllerové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobce R. K., proti žalované společnosti Č. P., a. s., o určení neplatnosti odstoupení od pojistné smlouvy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 80/2003, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 80/2003, se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 28. 8. 2002 u Okresního soudu v Ostravě domáhal se žalobce proti žalované IPB Pojišťovně, a. s., Masarykovo nám. 1458, Pardubice, Zelené předměstí (nyní Č. P., a. s., dále jen \"žalovaná\"), určení neplatnosti odstoupení od pojistné smlouvy, uzavřené dne 18. 10. 1995. V žalobě (pod bodem I.) navrhl, aby \"místně příslušným soudcem v předmětném sporu byl soud trvalého bydliště žalobce s odůvodněním dostupnosti důkazů, ekonomického pro účastníky řízení, když žalovaný má své zastoupení ve zdejším obvodě soudu\".
Okresní soud v Ostravě k námitce, kterou vznesla žalovaná, vyslovil usnesením ze dne 26. 11. 2002, č.j. 40 C 236/2002 – 33, svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. Dovodil, že obecným soudem žalované (§85 odst. 3 o. s. ř.) je Okresní soud v Pardubicích, že místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě nemá oporu ani v ustanovení §87 o. s. ř. (jako příslušnost daná na výběr), ani v ustanovení §88 o. s. ř. (jako výlučná příslušnost), a že návrh žalobce pod bodem I. žaloby je podle obsahu návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.), o němž bude rozhodnuto příslušným společným nadřízeným soudem podle §12 odst. 3 o. s. ř.
Žalobce na svém návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě setrval i poté, kdy byla věc v souladu s citovaným usnesením postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích, žalovaná s tímto návrhem nesouhlasila.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Důvody vhodnosti přikázání věci ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Typickými důvody vhodnosti budou proto takové, jež soudu, který o přikázání věci rozhoduje, umožní přijmout závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 43). Ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je však zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.); proto by k přikázání věci jinému než příslušnému soudu mělo docházet pouze ze závažných důvodů, které by opodstatňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě nepovažuje Nejvyšší soud okolnosti uvedené žalobcem ve prospěch jím podaného návrhu za natolik závažné – ve smyslu výše podaného výkladu – aby byly způsobilé odůvodnit přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu (i s přihlédnutím k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o. s. ř., upravující institut dožádání). Dospěl proto k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení, jímž rozhodl, že se výše označená věc Okresnímu soudu v Ostravě nepřikazuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2003
JUDr. Hana Müllerová, v. r.
předsedkyně senátu