ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1008.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 1008/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) L. S., B) O. H., C) Z. S. a D) A. P., všech zastoupených JUDr. J. S., proti žalovanému S. p. Z. t. - v likvidaci, zastoupenému advokátkou, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného 1) Zemědělského družstva T., zastoupeného advokátkou a 2) Z. P., a.s., zastoupeného advokátem, o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 137/94, o dovolání druhého vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.12.2002, č.j. 22 Co 660/2002-364, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20.12.2002, č.j. 7 C 137/94-337, jímž žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý vedlejší účastník dne 27.3.2003 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil stav věci, neboť předmětné nemovitosti nemohou být ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. předmětem vydání. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli zamítnutí dovolání jako neopodstatněné.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 20.12.2002, tedy za účinnosti o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací musel nejprve zabývat otázkou legitimace vedlejšího účastníka k podaní dovolání.
Bez ohledu na systematické zařazení úpravy řízení o dovolání v části čtvrté občanského soudního řádu, je dovolání zvláštním druhem řízení. To plyne už z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je proto mimořádným opravným prostředkem, nastupujícím až poté, kdy ve věci odvolací soud po vyčerpání dvouinstančního postupu, ve věci rozhodl. S tím souvisí pouze podpůrná platnost ustanovení o řízení před soudem prvnho stupně, která se uplatí přiměřeně, pokud není stanoveno něco jiného, ustanovení §92 a 95 až 99 a 107a se však pro řízení u dovolacího soudu neplatí (§243c odst. 1 o.s.ř.). Přehlédnout nelze ani okolnost, že občanský soudní řád v příslušných souvislostech samostatně výslovně upravuje okruh účastníků, včetně postavení vedlejších účastníků, příp. dalších subjektů, a to zejména pokud jde o oprávnění k podání návrhu v příslušném řízení (tak typicky návrhu na zahájení řízení, žaloby na obnovu řízení a konečně žaloby pro zmatečnost).
K postavení vedlejšího účastníka třeba připomenout, že tento podle definice uvedené v §93 odst. 1 o.s.ř. (která má zřejmě obecnou platnost), může se zúčastnit řízení vedle žalobce nebo žalovaného tehdy, má-li právní zájem na jeho výsledku (se zákonnými výlukami uvedenými v citovaném ustanovení). Tomu odpovídá, že o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhoduje soud, a to pouze na návrh. V řízení má pak vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník, jedná však toliko za sebe. Pokud jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (§93 odst. 2, odst. 3 o.s.ř.).
Smyslu a účelu institutu vedlejšího účastenství a povaze dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku se ve spojení s absencí výslovné úpravy aktivní legitimace vedlejšího účastníka podat samostatně návrh na zahájení dovolacího řízení tak odpovídá závěr, podle něhož vedlejší účastník není samostatně oprávněn podat dovolání.
Dovolání podané vedlejším účastníkem v této věci tak není (subjektivně) přípustné.
S přihlédnutím k výše uvedenému v této věci bylo dovolání podáno neoprávněnou osobou, z pohledu tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. b) o.s.ř., musel dovolání druhého vedlejšího účastníka odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
Při odmítnutí dovolání je dovolatel povinen nahradit ostatním účastníkům řízení jejich náklady ( §243c odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud však použil ustanovení §150 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. května 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu