ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1167.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1167/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ F. L. a B/ L. L., proti žalovaným 1/ V. P. a 2/ V. P., o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 216/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.1.2002, čj. 20 Co 597/2000-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce F. L. je povinen zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení každému 975 Kč k rukám jejich právní zástupkyně (advokátky), do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 29.3.2000, čj. 7 C 216/96-111, zamítl návrh žalobců na přechod vlastnického práva k domu čp. 64 se stodolou, zastavěnými plochami a zahradami v L., a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.1.2002, čj. 20 Co 597/2000-134, v odstavci prvním připustil zpětvzetí návrhu žalobců na přechod vlastnického práva k části pozemků – zahradám a v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. V odstavci druhém potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl návrh na přechod vlastnického práva k objektu bydlení čp. 64, zastavěné ploše č. 87 a zastavěné ploše (stodola) č. 88 (nyní č. 138/1) v L. zamítnut. V dalším výroku rozhodl o nákladech řízení. Výslovným výrokem nepřipustil dovolání proti svému rozsudku k posouzení platnosti uzavřených hospodářských smluv o převodu majetku. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobců je třeba posuzovat podle zákona č. 87/1991 Sb. v návaznosti na ustálenou judikaturu v této otázce, nikoli podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Rozsudek nabyl právní moci dne 8.3.2002.
Žalobce F. L. napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním ze dne 6.5.2002. Zastává názor, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a to v otázce neplatnosti hospodářské smlouvy ze dne 25.11.1983 a následně kupní smlouvy ze dne 23.7.1985, kterou žalovaní nemovitosti získali. Napadený rozsudek pak dle něj vychází i z nesprávného posouzení lhůt, a to jak ve vztahu k zákonu č. 87/1991 Sb., tak k zákonu o půdě. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a případně i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaní se vyslovili k dovolání podáním ze dne 29.5.2002; považují je za opožděné, současně se však vyjádřili i k věcnému obsahu dovolání. Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobců jako opožděné odmítl a zavázal žalobce k náhradě jejich dovolacích nákladů.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001. Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001).
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 o.s.ř., když důvody vyplývající z obsahu dovolání je možno podřadit pod ustanovení §241 odst. 3 písm. a), písm. c) a písm. d) OSŘ. Nejsou však splněny podmínky pro jeho věcné vyřízení.V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle předpisů platných do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán za jejich účinnosti, a tyto předpisy se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení lhůtě k podání dovolání. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8.3.2002, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 8.4.2002. Z obsahu spisu však vyplývá, že dovolání bylo podáno faxem dne 6.5.2002 a doplněno písemným podáním, které došlo soudu dne 7.5.2002. Šlo tedy o zjevně opožděně podané dovolání a dovolacímu soudu nezbylo než dovolání jako opožděně podané odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a) OSŘ).
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobce procesně zavinil, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení mají žalovaní (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ- per analogiam). Náklady žalovaných spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání) podle §8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Sazba odměny při jednom úkonu činí polovinu z částky 4.500 Kč, sníženo o 20% při zastoupení dvou účastníků (§17 advokátního tarifu) tedy 3.600 Kč. Tato částka je dále snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolání bylo odmítnuto (§14, §15, §18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 1.800 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč pro každého žalobce, stanovený v §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu