ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1168.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1168/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. J. S., 2. G. S. a 3. D. L. Z., zastoupených advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze z 26.10.2001, sp. zn. 18 Co 530/2001, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 411/95 (žalobců J. S. a G. S. a také D. L. Z., domáhající se přístupu do řízení na straně žalobců, zastoupených advokátkou, proti žalovaným: A. Obci Hl. m. P., zastoupené advokátkou, B. M. č. P. 3, zastoupené advokátem, a C. Bytovému podniku v P. 3, státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením z 29.5.2001, čj. 4 C 414/95-126, nepřipustil, aby do tohoto řízení vstoupila na straně žalobců jako další účastnice řízení D. L. Z.
O odvolání J. S., G. S. i D. L. Z. proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 28.10.2001, sp. zn. 18 Co 530/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno. Odvolací soud poukazoval na to, že původní žalobkyně M. S. a po její smrti i její právní nástupci J. S. a G. S. v řízení tvrdili, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech, na který si činí nárok podle zákona č. 87/1991 Sb., nepřešel na stát. D. L. Z. neodvozuje svůj nárok od původní žalobkyně M. S., ale od své matky A. M. Byl proto odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) toho názoru, že tu na straně D. L. Z., která žádala, aby byl připuštěn její přístup do tohoto řízení, jde o právo, které nebylo v tomto řízení vůbec uplatněno a má povahu další žaloby, takže tu nejde o případ přístupu dalšího účastníka do řízení ve smyslu ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který všechny tři odvolatele v řízení zastupoval, dne 12.12.2001 a dovolání ze strany těchto osob bylo předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 12.2.2002. Dovolatelé poukazovali na to, že v usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že dovolání lze proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, že tu jde o usnesení odvolacího soudu bránící hospodárnému projednání věci v rámci již zahájeného řízení ohledně týchž nemovitostí a že odvolací soud věc nesprávně posoudil podle ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 a 15 zákona č. 30/2000 Sb. a projednal dovolání dovolatelů podle ustanovení dosavadních právních předpisů, platných přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001), tedy podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Přihlédl ovšem ve smyslu ustanovení §204 odst. 2 věta druhá, občanského soudního řádu (v již citovaném znění) k tomu, že v poučení obsaženém v usnesení odvolacího soudu byla nesprávně uvedena dvouměsíční lhůta k podání dovolání, takže v této lhůtě podané dovolání muselo být posouzeno jako včas podané.
Přípustnost dovolání byla ovšem dovolacím soudem posouzena podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle ustanovení §236 až §239 tohoto právního předpisu. Nebyly tu však shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání ani podle ustanovení §238 tohoto právního předpisu, když tu nešlo o rozsudek odvolacího soudu, a ani podle ustanovení §238a téhož právního předpisu (obsahující konkrétní výčet případů, v nichž je přípustné dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu); nedošlo tu také k tomu, že by odvolací soud připustil dovolání proti svému usnesení anebo by nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, jak to mělo na zřeteli ustanovení §239 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Nebylo tedy možné posoudit dovolání dovolatelů jako dovolání přípustné a dovolacímu soudu nezbylo než toto dovolání odmítnout jako dovolání nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. května 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu