ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1218.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1218/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 2. 3. 2001, sp. zn. 1 Co 224/2000, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 70/99, (žalobce J. K. proti žalovanému Ing. M. Š., o ochranu osobnosti), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením z 30. 6. 2000, č. j. 32 C 70/99-76, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vydanému v této právní věci ochrany osobnosti. Soud prvního stupně poukázal k odůvodnění svého rozhodnutí na to, že poměry žalobce, který je úpadce (po prohlášeném konkurzu), neodůvodňuje osvobození od soudních poplatků a měl i za to, že přiznání osvobození od soudních poplatků tu brání i skutečnost, že v této právní věci šlo ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
O odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením 2. 3. 2001, sp. zn. 1 Co 224/2000. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že by osvobození od soudního poplatku v daném případě bránilo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud se však naproti tomu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že osvobození žalobce od soudního poplatku (který tu činí 4.000,- Kč) v daném případě neodůvodňují osobní ani majetkové poměry žalobce.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 9. 3. 2001 a dovolání proti tomuto usnesení bylo podáno u Městského soudu v Praze 12. 4. 2001, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) z 2. 3. 2001, sp. zn. 1 Co 224/2000, jakož i usnesení Městského soudu v Praze z 30. 6. 2000, č. j. 32 C 70/99-76, a aby rozhodování o osvobození od soudního poplatku bylo vráceno soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve svém dovolání dovolatel zdůrazňoval, že jeho současné majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu, protože na majetek žalobce byl dne 20. 10. 1998 prohlášen konkurs a oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty přešlo na správce konkursní podstaty Ing. Miroslava Štveráka, tedy na žalovaného v této právní věci.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění a změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2000 Sb.) lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě směřovalo dovolání dovolatele proti usnesení, které není usnesením ve věci samé; nebylo tu tedy možné použít ustanovení §237 občanského soudního řádu. Nešlo tu také o dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení, která má na zřeteli ustanovení §238 občanského soudního řádu. Nešlo tu v daném případě ani o ta usnesení, která má na zřeteli ustanovení §238a občanského soudního řádu.
Zbývalo ještě posoudit, zda tu dovolání dovolatele je přípustné podle ustanovení §239 občanského soudního řádu, které upravuje přípustnost dovolání proti tzv. nemeritorním usnesením, tedy usnesením, která nebyla vydána ve věci samé. V podrobném jmenovitém výčtu usnesení tohoto druhu, obsaženém v ustanovení §239 občanského soudního řádu, není uvedeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v záležitosti přiznání nebo nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Za těchto uvedených okolností nelze tedy dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, upravujících přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího osudu, že by dovolání dovolatele podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 2. 3. 2001, sp. zn. 1 Co 224/2000, bylo dovoláním přípustným.
Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ občanského soudního řádu, jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o jeho již uvedeném dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 2. 3. 2001 úspěšný a žalovanému v tomto dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. dubna 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu