ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1369.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 1369/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. N., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. Ř., zastoupenému advokátem, o zaplacení 810.790,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 313/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.1.2003, č.j. 21 Co 359/2002-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou dne 1.11.1999 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, domáhal se žalobce vydání rozsudku, jímž měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1.583.066,- Kč společně s 15 % úrokem z prodlení od 8.1.1998 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále podáním ze dne 30.3.2000 vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby do částky 1.583.066,- Kč domáhal se žalobce zaplacení úroků z prodlení za období od 8.1.1998 do 26.12.1999 včetně ve výši 810.790,- Kč, a to do 3 dnů právní moci rozsudku.
Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26.4.2002, č.j. 11 C 313/99-149, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že smlouvou o pronájmu nemovitosti a smlouvou o budoucí smlouvě kupní uzavřenou dne 1.10.1996 žalovaný pronajal žalobci část pozemku č. 833/23 v k.ú. K. podle grafického vyznačení na geometrickém plánu, který byl nedílnou součástí této smlouvy, ve výměře cca 2600 m2. Vzal za prokázáno, že nájemní poměr byl uzavřen na dobu určitou od 1.10.1996 do 31.12.1996 a nájemné za celou dobu nájemního poměru činí 325 000,- Kč (500,- Kč za m2 za rok). Rovněž vzal za prokázáno, že výše uvedený pozemek byl později přečíslován na č. 833/18 o výměře 1360 m2, jednalo se o pozemek pod zastavěnou ocelovou halou, který byl žalobcem vyklizen až 31.3.1998. Dále zjistil, že žalovaný včas nezaplatil žalobci kupní cenu ve výši 1.533.066,- Kč za ocelovou halu, čímž nesplnil závazek sjednaný kupní smlouvou, uzavřenou mezi účastníky dne 17.12.1997 a byl tedy v prodlení v období od 8.1.1998 do 26.12.1999. Soud prvního stupně nárok žalobce hodnotil ve smyslu §517 odst. 1, 2 o.z. a výši úroků z prodlení podle §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dovodil, že nájemní smlouva se obnovovala ve smyslu §676 odst. 2 o.z., neboť nájemce užíval předmětný pozemek i po skončení doby, na kterou byl nájem sjednán. Vyslovil závěr, že žalobce pozemek užíval až do doby jeho vyklizení, t.j. 31.3.1998, přičemž nájem se obnovoval dnem 1.1.1997. Uzavřel, že nejpozději dnem 1.4.1998 vznikl žalovanému nárok na úhradu nájmu ve výši, kterou žalovaný uplatnil jako zápočet částky požadované žalobcem na úrocích, splatných dnem 28.12.1999. Věc posoudil podle §98 o.s.ř. a 580 o.z. s odůvodněním, že dnem 28.12.1999 došlo ke střetu pohledávek a tím jejich zániku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15.1.2003, č.j. 21 Co 359/2002-175, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením s tím, že smlouva o pronájmu nemovitosti uzavřená mezi účastníky dne 1.10.1996 byla po 31.12.1996 obnovována za týchž podmínek, za nichž byla sjednána původně. Podle odvolacího soudu šlo o dalších pět čtvrtletí v období od 1.1.1997 do 31.3.1998 a za toto období vznikl žalovanému nárok na úhradu nájemného ve výši přesahující žalovanou částku. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný učinil projev směřující k započtení částky 810.790,- Kč a při splnění podmínek podle §580 o.z. byla jeho obrana ve smyslu §98 o.s.ř. úspěšná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 4.4.2003 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Namítal, že v případě ,,smlouvy o pronájmu nemovitosti a smlouvy o budoucí smlouvě kupní“ ze dne 1.10.1996 se jedná o smlouvu neplatnou. Podle dovolatele tuto smlouvu je nutno posuzovat jako celek, nikoli jako jednotlivá ujednání pro její celkovou provázanost a vzájemné podmínky plnění. Nesouhlasil s názorem soudů obou stupňů, že nájemní smlouva k předmětným pozemkům trvala i po 31.12.1996 za nezměněných podmínek. Tvrdil, že chybné posouzení uvedených skutečností soudy obou stupňů mělo za následek vydání uvedených pozemků. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a současně odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.“).
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby bylo závislé na zjištění, zda v projednávané věci došlo k započtení pohledávek a tím jejich zániku dnem 28.12.1999. Odvolací soud správně aplikoval v úvahu přicházející ustanovení zákona, jmenovitě §676 odst. 2 o.z., §580 o.z. a §98 o.s.ř. Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud uzavřel, že pokud žalobce užíval předmětný pozemek i po skončení doby nájmu, obnovovala se smlouva o pronájmu nemovitosti uzavřená dne 1.10.1996 po dni 31.12.1996 za stejných podmínek, za nichž byla sjednána původně. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani od právního závěru odvolacího soudu, že za období od 1.1.1997 do 31.3.1998 vznikl žalovanému nárok na úhradu nájemného ve výši přesahující žalovanou částku. Dovolací soud se rovněž ztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu k námitce započtení podle §580 o.z., uplatněné žalovaným jako obrana proti žalobě ve smyslu §98 o.s.ř.
Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Nelze proto přisvědčit žalobci, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2003
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu