ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.154.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 154/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce B. p. P., státní podnik, v likvidaci, zast. advokátem, proti žalované M., spol. s.r.o., zast. advokátem, o zaplacení 113.617,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 12 C 134/2000, k dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2002, čj. 13 Co 177/2002-64, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10.5.2002, čj. 13 Co 177/2002-64, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.11.2001, čj. 12 C 134/2000-51, jímž tento soud zamítl žalobu na zaplacení 113.617,- Kč s přísl., představující dlužnou částku za úhradu služeb spojených s nájmem nebytových prostor v domě čp. 504 v P. za rok 1991 a 1992.
Dovoláním ze dne 30.8.2002 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu; přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Nesprávně byl podle dovolatele aplikován zák. č. 172/1991 Sb. v otázce přechodu vlastnictví domu čp. 504 v P. na Obec h. m. P., a z toho poté vyplývalo i nesprávné právní posouzení platnosti smluv o nájmu nebytových prostor ze dne 7.2. a 14.2.1992.
V podání ze dne 7.10.2002 se k dovolání vyjádřil žalovaný a zejména uvedl, že žalobce, přesto že byl poučen dle ustanovení §119a odst. 1 o.s.ř. nenavrhl provedení důkazů o své aktivní legitimaci, tj. především o přechodu vlastnictví domu čp. 504. Závěry soudů se zakládají na provedeném dokazování a proto žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné a žalobce zavázal k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Právní zástupce žalobce v podání ze dne 18.9.2002 dovolacímu soudu sdělil, že bere „dovolání ze dne 30.8.2002 ve výše označené věci zpět“. V tomto podání bylo dále uvedeno, že jde o „zpětvzetí dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2002, čj. 13 Co 177/2002-64“.
Podle §243b odst. 5, druhá věta o.s.ř. , vezme-li dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání bylo jak vyplývá z výše uvedeného, vzato zcela zpět, rozhodl tak, že dovolací řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, první věta o.s.ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §146 odst. 2, první věta o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč (§15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a §13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), neboť procesně zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. února 2003
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu