ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.160.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 160/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, Csc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců A) J. K. a B) J. K., oba zastoupeni advokátem, proti žalovaným 1) J. V. a 2) J. V., oba zastoupeni advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 6 C 678/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2001, č.j. 7 Co 1587/2001-52, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26. dubna 2001, č.j. 6 C 678/2000-41, ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2001, č.j. 6 C 678/2000-45, tak, že uložil žalovaným povinnost vyklidit byt v domě žalobců, blíže v rozsudku označený, do dvanácti měsíců od právní moci rozhodnutí. Soud s ohledem na tísnivou finanční situaci žalovaných nepřiznal úspěšným žalobcům podle §150 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. září 2001, č.j. 7 Co 1587/2001-52, k odvolání žalobců, kteří se odvolali pouze do výroku o nákladech řízení, a k odvolání žalovaných ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 26. dubna 2001, č.j. 6 C 678/2000-41 ve znění opravného usnesení ze dne 22. června, č.j. 6 C 678/2000-45, a rozhodl, z týchž důvodů jako soud prvního stupně, že žalobcům se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Při rozhodování vycházel, jak uvedl v odůvodnění svého rozsudku, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001 a navrhli, aby dovolací soud shora uvedené rozsudky soudu prvního i druhého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 3.12.2002, datovaným 29.12.2002 (správně asi 29.11.2002), vzali žalovaní své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zcela zpět a navrhli zastavení dovolacího řízení. Svůj návrh odůvodnili tím, že získali ve lhůtě stanovené rozsudky od Obecního úřadu v P. náhradní byt a za této situace pozbylo pro ně rozhodnutí o dovolání významu.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst. 5, věty druhé občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 řízení zastavil.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, věta první ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 občanského soudního řádu, přičemž dovolací soud vycházel z toho, že dovolatelé sice z procesního hlediska zavinili, že řízení bylo zastaveno, proto by úspěšní žalobci měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, dovolací soud však přihlédl k tíživé finanční situaci dovolatelů a náhradu nákladů řízení žalobcům nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. ledna 2003
JUDr. Iva Brožová, v.r.
předsedkyně senátu