ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.164.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 164/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobkyň A/ J. Z. a B/ L. B., obě zast. advokátem, které bylo podáno proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2000, sp. zn. 25 Co 320/2000 (v právní věci žalobkyň A/ J. Z. a B/ L. B., obě zast. advokátem, proti žalovaným 1/ M. K. a 2/ L. K., oba zast. advokátem a 3/ Městskému úřadu v B., o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp.zn. 4 C 174/98), takto:
Zrušuje se usnesení Krajského soudu v Praze z 30.6.2000, č.j. 25 Co 320/2000-794, a věc se vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Benešově z 25.2.2000, č.j. 4 C 174/98-751.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. června 2000, č.j. 25 Co 320/2000-794, odmítl jako opožděné odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 23. února 2000, pod č.j. 4 C 174/98–751, jímž soud I. stupně zamítl žalobu, aby první žalovaný byl uznán povinným uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání věci, a zamítnut byl i návrh žalobkyň na určení, že k věcnému břemenu váznoucímu na sporné nemovitosti (specifikované v enunciátu tohoto rozhodnutí) se nepřihlíží. Výrokem III. rozsudku okresního soudu bylo zastaveno řízení proti Městskému úřadu v B.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uváděl, že rozsudek vyhlášený soudem I. stupně dne 25.2.2000 byl právnímu zástupci žalobkyň doručován dne 11.4.2000, kdy tento nebyl zastižen a byla mu proto dána výzva z téhož dne a zásilka pak byla dle relace poštovního úřadu uložena dne 12.4.2000. Vycházeje z těchto – doručenkou doložených – skutečností, stanovil krajský soud (s přihlédnutím k třídenní úložní době ve smyslu §47 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.) počátek běhu lhůty k podání odvolání v daném případě na den 17.4.2000 (pracovní den – pondělí). Na tom nic neměnila ani skutečnost, že fakticky si advokát žalobkyň tuto zásilku na poštovním úřadě převzal dne 25.4.2000. Za těchto podmínek nastal poslední den lhůty 2.5.2000, a protože odvolání bylo osobně podáno až dne 5.5.2000, bylo tak učiněno opožděně. Odvolací soud proto opravný prostředek odmítl, aniž by se zabýval meritorními námitkami uvedenými v odvolání.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, ve kterém vyjadřují svůj nesouhlas s názorem krajského soudu, který konstruoval počátek odvolací lhůty ode dne, kdy nastalo tzv. náhradní doručení a nevzal přitom v úvahu den, kdy byl rozsudek soudu první instance skutečně doručen právnímu zástupci žalujících. Dovolatelky odvolacímu soudu vyčítají, že si žádným způsobem neověřil okolnosti doručení, ačkoliv doručenka i způsob doručování vzbuzují na první pohled pochybnosti. Advokát dovolatelek se v době od 12.4.2000 do posledního dne třídenní úložní lhůty tj. do 17.4.2000 nezdržoval v místě doručení, tj. na svém pracovišti, a to z důvodu své dovolené. Právní zástupce má dále za to, že mu nebyly – a to ani později – doručeny výzva a vyrozumění o uložení zásilky ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. Navíc obálka od předmětné zásilky obsahuje poznámku pošty o tzv. II. oznámení o uložení zásilky z 19.4.2000. Pošta by kromě toho měla adresáta vyrozumět i o úložní době, kdy je třeba zásilku vyzvednout. Pošta však deklaruje vždy pouze dobu úložní (15 dní) nikoliv odběrní. Na obálce od předmětné zásilky není propsán údaj o výzvě doručovatele na určitý den, podpis doručovatele ani otisk denního razítka. Chybí i průpis podpisu pověřeného pracovníka u údaje o uložení zásilky, kde ostatně není uvedeno označení roku. Pošta porušila své povinnosti, neboť po uplynutí třídenní úložní doby neoddělila doručenku a neodeslala ji zpět odesílateli. Z uvedených důvodů nelze předmětnou doručenku považovat za veřejnou listinu, a soud nemohl využít konstrukce o náhradním doručení.
K tomuto dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Při posuzování včasného dovolání žalobkyň se dovolací soud nejprve zabýval oprávněností postupu advokáta dovolatelek, který daný mimořádný opravný prostředek podal i v zastoupení žalobkyně L. B., která zemřela dne 22.7.2000. Podle §33b odst. 6 občanského zákoníku „zemře-li zmocnitel…, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech.“ Při stanovení časové lhůty, ve které lze tzv. neodkladné právní úkony provést, lze vyjít z ustanovení §18 odst. 2 zákona 128/1990 Sb. o advokacii (ve znění pozdějších předpisů), podle kterého je advokát povinen takto konat po dobu patnácti dnů ode dne kdy bylo známo ukončení smlouvy o poskytnutí právní pomoci. V projednávané věci získal právní zástupce vědomost o smrti své mandantky nejpozději dne 3.8.2000, kdy tuto skutečnost sdělil okresnímu soudu (č.l. 799). Dovolání, jehož sepsání je datováno dne 9.8.2000, bylo Okresnímu soudu v Benešově doručeno dne 15.8.2000. Dovolací soud proto – vzhledem k výše uvedenému – uznal uvedené dovolání jako podání, které JUDr. J. P. učinil jako právní zástupce J. Z. i L. B.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.), byla konstatována jeho přípustnost (§238a odst. l písm. e/ o.s.ř.).
K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., a (je-li dovolání přípustné) k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně tohoto, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda řízení je postiženo vadou či vadami dle §237 odst. 1 o.s.ř. (dovolatelky samy svá tvrzení některé z vad vyjmenovaných v tomto ustanovení pod písmeny a/ až g/ nepodřadily).
O vady vypočtené pod písmeny a/ až e/ a g/ zjevně nejde, takže zbývá vypořádat se s otázkou, zda řízení netrpí dovolatelkami namítanou vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Citované ustanovení spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že odvolání je opožděné) zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 26.11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42); potud je dovolání neopodstatněné.
Tím, že zpochybňují správnost závěru o opožděnosti dovolání, však dovolatelky po obsahové stránce vystihují dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze dovolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu nebyl-li adresát písemnosti, která mu byla doručována do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení. považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení zásilky nedozvěděl.
Dle bodu 18 přílohy č. 5 vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovního řádu), ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb., nezastihne-li doručovatel adresáta zásilky zanechá mu v odevzdacím místě tiskopis pošty \"Výzva\" s upozorněním, že mu přijde doručit písemnosti znovu v den a hodinu na tomto tiskopise uvedenou. Na doručence vyznačí doručovatel poznámku \"Výzva na .....\", kterou doplní otiskem denního razítka a svým podpisem.
Dle bodu 19 téhož předpisu nevyhoví-li adresát výzvě, uloží doručovatel písemnost i s doručenkou na poště …, adresáta o tom uvědomí tiskopisem pošty \"Vyrozumění\" a den uložení zásilky vyznačí na doručence.
Dle bodu 20 se písemnosti i s doručenkou ukládají po dobu tří dnů. Nevyzvedne-li se adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Písemnost zůstane pro adresáta uložena do konce odběrní lhůty.
S argumentací uvedenou v dovolání nelze souhlasit v té části, pokud dovolatelky vyvozují nesprávnost napadeného usnesení ze skutečnosti, že jejich právnímu zástupci údajně vůbec nebyly doručeny výzva a vyrozumění o uložení zásilky. Jak bylo judikováno již v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99, okolnost, že se poštou řádně učiněná výzva nebo vyrozumění o uložení zásilky nedostala k adresátu, nemá vliv na správnost závěru o řádném doručení písemnosti.
Rovněž tak namítaná skutečnost, že pošta neoddělila doručenku od zásilky a nevrátila ji odesílateli ihned po uplynutí třídenní lhůty od doručení zásilky, nemění nic na závěru, že účinky doručení nastaly tak jak je upraveno v ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2000, sp. zn. 20 Cdo 1613/98).
Jak bylo vysloveno již v citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99, k tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka (o doručení uložením písemnosti na poště), jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, v podstatě jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem a poštovním řádem.
Takovouto okolností je skutečnost, že doručenka předmětné zásilky neobsahuje – v rozporu s bodem 18 přílohy č. 5 poštovního řádu - poznámku „Výzva na …“, kterou je doručovatel povinen na doručence vyznačit při prvním pokusu o doručení zásilky. Absence tohoto údaje ovšem znamená, že daná doručenka nemá povahu veřejné listiny (§134 o.s.ř.), a krajský soud tedy při šetření, zda bylo odvolání podáno včas, konstrukci náhradního doručení pouze na základě tohoto důkazu využít nemohl. Jestliže doručenka znaky veřejné listiny nemá, musí být závěr o tom, že v daném případě přesto byly podmínky náhradního doručení zachovány, odůvodněn jinak, a to zvláště v případě, kdy je tento závěr dovolatelkami zpochybňován. Pokud doručenka nemá předepsané náležitosti, musí soud vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem.
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud nemohl bez dalšího považovat podmínky náhradního doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř. za splněné a nebylo tak možné uplatnit postup podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Chybným postupem odvolacího soudu tak byla založena existence dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Protože však tento důvod uplatněn nebyl, zatěžuje opomenutí úplnosti šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně provedené řízení jinou vadou řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř.
Z uvedených důvodů nemohlo být dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu posouzeno jako správné, a Nejvyššímu soudu ČR tak v souladu s ustanovením §243b odst. 1,2 o.s.ř. nezbylo než je zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v jehož rámci bude prostor i pro přezkoumání dalších tvrzených vad doručování předmětné zásilky (rozpor doručenky s obálkou, nepřítomnost advokáta v místě doručování).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. ledna 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu