ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.200.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 200/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J. J., a B) J. J., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) R. L., a 2) L. L., oběma zastoupeným advokátem, o zrušení darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu pro Prahu - východ pod sp. zn. 3 C 164/93, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.3.2001, č. j. 27 Co 19/2001-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným usnesením připustil zpětvzetí žaloby, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24.7.1997, č.j. 3 C 164/93-133, zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 12.7.2001 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Tvrdili existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Namítali, že napadený výrok o náhradě nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, a to pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, v níž řízení bylo zahájeno dne 27.8.1993. Proto je třeba aplikovat ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen “o.s.ř.”), jak jsou rovněž uváděna dále v tomto rozhodnutí.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje. Pokud však jde o dovolání pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238a odst. 1 písm. a), c) až f) o.s.ř. , nebo k ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelé netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání dovolacích námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci sice neměli se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaných k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu