ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2052.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2052/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání L. S., zast. advokátem, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 26 Co 255/2000 (v právní věci žalobkyně B. V., zast. advokátkou, proti žalovaným 1/ I. B., zast. obecným zmocněncem JUDr. D. P., a 2/ L. S., zast. advokátem, o vyklizení bytu a zdržení se bránění v užívání bytu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 7 C 19/98) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 5.4. 2001, pod č.j. 26 Co 255/2000-101 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.2. 2000, pod č.j. 7 C 19/98–75, v části napadeného výroku III, jíž byla žalované uložena povinnost zdržet se bránění žalobkyni v užívání družstevního bytu č. 37 o velikosti 1+3 s příslušenstvím v sedmém podlaží domu čp. 609 v T. V části výroku III, jíž byla tato povinnost specifikována na zdržení se bránění užívání dvou obytných místností a příslušenství sporného bytu, byl rozsudek nalézacího soudu změněn tak, že žaloba v této části byla zamítnuta. Odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala 2. žalovaná dovolání, ve kterém se domáhá zrušení rozsudku krajského i okresního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Důvodnost uplatněného mimořádného opravného prostředku je spatřována ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.)
K tomuto dovolání podala žalobkyně vyjádření, ve kterém dovozuje, že podané dovolání je nepřípustné, protože rozsudek odvolacího soudu byl v podstatě rozsudkem potvrzujícím.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, neboť – jak krajský soud výslovně uvedl ve svém rozsudku - napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo projednáno po řízení provedeném podle o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 až §239 odst. 2 o.s.ř.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23.7.2002, sp. zn. II. ÚS 154/02). Podle §240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého §240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalovaná v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18.5. 2001, lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy - v souladu s ustanovením §57 o.s.ř. - skončila 18.6. 2001. Dovolání žalované však bylo podáno orgánu, který má povinnost je doručit, dne 4.7. 2001, a Obvodnímu soudu pro Prahu 8 došlo dne 9.7. 2001.
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jako opožděné odmítnout.
Žalovaná procesně zavinila (tím, že podala opožděné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyni sice v souvislosti s dovolacím řízením náklady spojené s vypracováním písemného vyjádření k dovolání vznikly, ale vzhledem k nemeritornímu vyřešení sporu, nebylo tento přípis, který se dovolával nepřípustnosti dovolání, možné hodnotit jako účelné uplatnění práva vůči protistraně. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §142 odst. 1, §150, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 4 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. prosince 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.
předseda senátu