ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2151.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2151/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ Ing. P. U., B/ Ing. J. U. a C/ Ing. J. P., proti žalovanému Č. r. s. U., o náhradu za znehodnocení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 68/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.10.2001, č. j. 27 Co 344/2001-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení prvnímu žalobci 4.757,- Kč a druhé a třetí žalobkyni každé 2.378,- Kč k rukám jejich právního zástupce advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 16.11.2000, čj. 12 C 68/95-156, uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě za znehodnocení rybníků v obci U. prvému žalobci 88.203,- Kč a druhým dvěma žalobkyním po 44.101,50 Kč, vše s úroky z prodlení od 1.1.1994. Co do částek 10.611,60 Kč pro prvého žalobce a 5.305,80 Kč pro každou z dalších žalobkyň, jakož i úroků z prodlení za shora uvedenou dobu žalobu zamítl. (Doplňujícím rozsudkem ze dne 19.4.2001 pak zamítavý výrok o úrocích z prodlení upřesnil).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.10.2001, čj. 27 Co 344/2001-195, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 OSŘ (ač vyslovení přípustnosti dovolání v průběhu odvolacího řízení neučinil). Uvedl, že dovolání podává z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 OSŘ (zřejmě ve znění platném od 1.1.2001). Oba rozsudky podle něj vycházejí z nesprávně zjištěného skutkového stavu, oba soudy docházejí k nesprávným právním závěrům, a navíc porušily procesní práva účastníků, když neprovedly potřebné výslechy a neumožnily žalovanému se k žalobě kvalifikovaně vyjádřit. Po věcné stránce namítají, že věc byla posouzena jako náhrada za stavbu rybníka, do níž bylo nesprávně zahrnuto i zabahnění pozemku s vodní plochou. Soudy dále nevzaly v úvahu, že rybníky sloužily provozu pivovaru, jednalo se tedy o technické rybníky, které nesouvisely se zemědělskou výrobou. Žalobcům byla vlastně vydána stavební parcela, na niž se zákon o půdě nevztahuje. Rybníky také nebyly znárodněny fyzické osobě, ale firmě E. U., a to ještě před rozhodným obdobím, tj. dne 1.1.1948. Žalobci proto nejsou ve věci aktivně legitimováni. Napadají i správnost závěrů znalce o výši znehodnocení staveb rybníků. V závěru dovolání jsou vytýčeny otázky, jež žalovaný považuje za zásadní po právní stránce; navrhuje, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobci ve svém vyjádření k dovolání navrhli jeho zamítnutí. Uvádějí, že soudní řízení trvalo 6 let, vždy byli u jednání žalobci přítomni, a jejich tvrzení, že neměli možnost se k žalobě vyjádřit, je třeba odmítnout. Náhrada za zabahnění pozemků rybníků jim přiznána nebyla, jak konstatoval i soud. Šlo o náhradu za několik staveb. Ke znárodnění staveb rybníků došlo 3.2.1950. Rybníky sloužily jak provozu pivovaru, tak s tím souvisejícímu vodního hospodářství a chovu ryb.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001. Tak tomu je v daném případě, kdy rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 16.11.2000, tedy podle právních předpisů v té době platných.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 o.s.ř., když důvody vyplývající z obsahu dovolání je možno podřadit pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ a c/ OSŘ. Nejsou však splněny podmínky pro jeho věcné vyřízení.V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle předpisů platných do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán za jejich účinnosti, a tyto předpisy se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Podle ustanovení §236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení §240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 24.10.2001, přičemž dovolání bylo podáno až 27.12.2001, tedy po uplynutí dovolací lhůty.
Soud prvního stupně sice vydal dne 19.4.2001 doplňující rozsudek, jím však rozhodl jen o upřesnění zamítavé části svého dřívějšího výroku, týkajícího se nároku na zaplacení úroků z prodlení. Tento doplňující rozsudek nebyl napaden odvoláním a netýká se jej ani dovolání. Nemá proto vliv na závěr o tom, že dovolací řízení se řídí občanským soudním řádem ve znění do 31.12.2000. Šlo tedy o zjevně opožděně podané dovolání a dovolacímu soudu nezbylo než dovolání jako opožděně podané odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a/ OSŘ).
S ohledem na tento závěr se dovolací soud nezabýval ani přípustností dovolání.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaná procesně zavinila, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení mají žalobci (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 OSŘ- per analogiam). Náklady žalobců spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání) podle §8 písm. a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Sazba odměny, zvýšená o 20 % při zastupování více účastníků (§17 advokátního tarifu) činí 37.153 Kč, z toho polovina při jednom úkonu činí 18.676,- Kč, tato částka je pak snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolání bylo odmítnuto (§14, §15, §18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 9.288,- Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč pro každého žalobce, stanovený v §13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 225,- Kč. Celková výše odměny 9.513,- Kč je pak rozdělena mezi žalobce podle výše přisouzené částky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu